Jdi na obsah Jdi na menu

Básně esencí - 3 kousky z mé tvorby

5. 9. 2019

Zdravím, navazuji na předchozí článek o důvěře, pochopení a utváření zdí mezi lidmi, aneb našla jsem slibovanou báseň s motýlkem (Nepochopená). Znáte každý své strachy a bolesti (někdo dokonce ani to nezná...ale všechno jednou přijde i odejde). A jediná cesta, jak se vzájemně sblížit a zbořit zdi spočívá v opuštění lží a uvědomění si, že je pácháme ze strachu a bolesti či přímo strachu Z bolesti.

 

O Ohni posvátném - je to náš hnací motor. Pouze člověk nezatížený - nepohlcený polaritou, schopný je vyvažovat (polarity), zde postava dítěte dokáže s tímto ohněm dobře nakládat, živit jej a nechat se jím posilovat současně, v synergii. V tu chvíli se láska osvobodí a přestanou se skrze ni hrát staré vztahové hry. Hry, kdy jeden se zdánlivě ukrývá a nechá se hledat, aby si dokázal, je-li druhými milován atd... A druhý, aby dokazoval lásku svými činy a div ze sebe se nevydal, až vyhoří, vyprahne...

O smrti, to asi říká vše, nativní prožitek. Energie tekly skrze mne a prostě jsem psala.

Tož, vychutnejte si počtení básní :-)

Jitka

 

Oheň posvátný

  • Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
  • Zda někdo pocítí přítomnost mou? - to mocné světlo proudící tmou!
  • Život můj zhasíná, kyslíku ubývá a nikdo si nevšímá, že něco umírá.
  • Nikdo mi neotevřel.
  • Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
  • Vím, jak to bývá dál, chci, aby vítr vál!
  • A hořím a doutnám - já, mocný ohýnek, nezhasne plamínek.
  • Roztopit silnou zeď, přeji si právě teď!
  • Mřížoví roztavím a tu zeď pokořím…
  • EJHLE! Dohořel jsem.
  • Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
  • Už bych to skoro vzdal, jak jsem zeď rozpukal- někdo mi dřevo dal, ať hořím směle dál.
  • Radostně plápolám, vstoupila žena! Horkost a světlo dám, ty v srdcích chtěna!
  • Její touha mě pohání, dál dřevo dává. Můj žár ji moc pálí, na útěk se dává.
  • A opět zhasínám.
  • Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
  • Radostně plápolám, vstoupil muž! Horkost a světlo dám, čeká naň UŽ! 
  • Jeho touha mě pohání, dřevo nepřinesl. Můj žár jej moc pálí, až na dno klesl.
  • Už se to opakuje moc dlouho…
  • tiše plápolám, až jen lehce doutnám.
  • Žhavé uhlíky podemnou- TO ZE MĚ ZBYLO.
  • Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
  • Jaký to smysl má, když každé zrození ve smrt se promění?
  • Tu zeď jsem rozpukal-někdo mi dřevo dal, ať směle hořím dál.
  • Radostně plápolám a vstoupilo dítě! Teplo i světlo dám, ono však ptá se:
  • Tolik služby jsi vykonal, lásku si přál, pak jsi vždy zhasínal, abys tak opět hřál?
  • Mohu Ti dřevo dávat a už víc neočekávat? Tvá svoboda mi je přednější, nechť je láska vzácnější!
  • Dítě moudré, úmysly čisté- z nebes jsi darem. A tak už nepotkám se s marností a nezdarem.
  • JÁ- oheň posvátný, věčnosti určený a osvobozený.
  • Jen tak nemusím vše v popel hnát a lidé se nemusí už lásky bát!

---

Nepochopená

  • Jednou se otevřít a na chvíli jen tak snít.
  • S tlukotem srdce jít a už se nepopřít.
  • Avšak! Je to dovoleno?
  • S bolestí v srdci báseň skládám,
  • Spojení vědomých téměř vzdávám.
  • Avšak! Je to dovoleno?
  • S vědomím uvěznění, ve světě plném pření,
  • už prostor k dýchání tu pro mě není- NENÍ.
  • Létat se zdráháš a k zemi padáš - CO je Ti, motýlku?
  • Cena příliš vysoká za ta slova hluboká - nesou se andílku.
  • ZAPSÁNO JEST.
  • Andílek přiletěl, motýlka vzkřísil - motýlek pověděl, kdopak jej tísnil.
  • Byly to zdi, které se každý bojí přelézt. Byly to bolesti NEPOCHOPENÉ.
  • Motýlek se andílka ptá: Je lidem dovoleno přelézt zdi?
  • Andílek odpověď dá: Ano i ne - jen těm, kdož vzdali se lži. 

---

O Smrti

  •     Stojím nad hrobem, když ulehla jsi spát.
  •     Na cesty věků celým vesmírem, rozhodla ses dát.
  •     Touha je sladká a ty se chceš odpoutat.
  •     Duše tvá hladká, touží se milovat.
  •     Blízkost splynutí, nádherné sdílení.
  •     Světlo ve světle, barevné víření.
  •     Nechť už jsi šťastná, blažená.
  •     Se svým dvojčetem, dušinka spřízněná.
  •     Atom od tebe příliš spěchá,
  •     proto na světě hmotném se neponechá.
  •     tak tu stojím nad hrobem, s krásným vědomím, že JSI!
  •     Báseň o smrti s hlubokým klidem- posílám a neptám se, kde jsi!
  •     Anděla tu vidím, láskyplně sděluje:
  •     Však sám brzy uzřím, kudy duše putuje.
  •     Nahý a bez přetvářky, žádné vrásky,
  •     jen totální odpoutání z Boží lásky.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář