Jdi na obsah Jdi na menu

Co jsem viděla v budoucnosti?

16. 8. 2019

Na úvod se hodí podělit se o postup, jak takové informace získávám. Jako loď načtu počáteční podmínky a parametry běhu událostí spolu s pravděpodobnostmi. Pak navštívím meditativně tu verzi budoucnosti například o sto let později vůči dnešnímu roku, kdy se lidstvo nezahubilo a obecně příroda a život na Zemi zůstal zachován. Při takové volbě ale již muselo dojít ke změnám nejen na lidské mentální a duševní úrovni, změnily se i potřeby lidí, jaké zahrnují sociální, lékařské a právní služby například.

Co jsme v takovém roce 2120 nepotřebovali? Vojenské složky. Policejní složky. Změnilo se to na pakt v každém člověku sám se sebou, že nebude páchat násilí, zločiny a nepociťoval dále potřebu války, ať už v pojetí obrany nebo útoku. Bude to dáno tím, že lidé dovedou v tento čas vědomě pracovat s vlastní čchi energií, která inteligentně bude i navádět potřeby jídla tak, aby byla harmonie s přírodou obnovena – tedy v zájmu volby zachování si zdraví a kvality života se potlačí spotřeba masa, avšak bude stále zastoupeno, ovšem v podílu cca 20% než se to průměrně na člověka děje dnes.

Lékařsky si dovedeme zapínat a vypínat sekvence informací v DNA, abychom měli tuto čchi energii směřovanou k posílení těch orgánů, které působením oněch informací byly třeba po dobu deseti let více namáhány. Pak jsme u stavu střevní mikroflóry, související s imunitním systémem, náladami, a hormony produkovaných mozkem. Přestaneme kouřit, zůstaneme raději u vykuřovadel jako šamani. Neboť víme, že střeva a plíce spolu také souvisí energeticky. Vědomé dýchání. Dnešní západní medicína se udrží a rozvine v rámci transplantací a chirurgických oprav na bázi materiálna. Energetické uzdravování bude praktikováno na těch případech nemocí, jaké vznikly na energetickém podkladě. Toto dovedeme rozlišit, tím jak to dovedeme rozlišit, zmizí pochybnost, zda se rozhodujeme pro správnou cestu k uzdravení a už se nebudeme muset odevzdávat například do rukou kolikrát temných mágů a šarlatánů, jak se stávalo v minulosti.

Když ovlivníme stav našich střev, upravíme vlastní imunitu a nálady. Takže depresím sbohem! J

Autorská práva. Znám je jinak než jsou v dnešním duchu. Prozradím, že na některé ohledy jsem přísnější, než je nyní potřeba a na některé zas pro změnu o dost tolerantnější, ačkoliv pro Vámi známý systém práva a svobod je to nepřípustné. Jaký je rozdíl mezi tím současným a tím v budoucnosti? V budoucnosti stejně působíme v kruhu společného sdílení a telepatie, tudíž je bezpředmětné si nechávat tajnosti, leda na podkladě jasně sděleného přání „toto nechci, aby se vědělo hromadně nebo sdílelo, má to důvody z hlediska dopadu na obecné dobro“ atd… A vědomě nenechat informace nebo podobu díla přístupnou. Obecný respekt této potřeby. Nebo je to mé živobytí, tak dám jen díl informací, které ale přímo nenechají druhé je použít tak, že mi to sebere ten zisk z díla. Dnes je obtížné pro lidi se v tom orientovat, zejména slyším tu část lidí o generaci starších, že dnes aby člověk byl sobě doktorem, právníkem, a tím vším ostatním. Zjišťujeme totiž, že na úřadech nás odbydou a jsou kolikrát velmi nelaskaví, ale proč?

Není za tím jen počet strávených hodin na něčem, co je vlastně nenaplňuje a že je to kolikrát nepříjemné samo o sobě (administrativa s tím spojená). Ale snaha zakrýt vlastní neschopnost a FAKT, že je to dnes natolik spletité a nečitelné pro ty úředníky samotné, navíc to nemůžou říct klientovi, že s tím nevědí si rady, že se v tom vlastně nevyznají, stálo by je to pracovní místo, kdy sami nevěří, že umí kromě papírů cokoliv jiného a takže by skončili co nevidět pod mostem. To je ten strach ze ztráty možnosti se realizovat jinak a přitom se uživit.

Proto je nevyhnutelné, aby tento systém zkolaboval a hromadně se přiznalo „tak už to zrušme, když to tolika lidem dělá život těžký, anebo zjednodušme tak, aby to bylo transparentní pro všechny“. Nebude prostor pro „pochybné“ výjimky těm, kteří obrazně řečeno zacinkají měšcem. Vítejte v minimalistickém podání právního a úředního systému. Jakmile přestaneme na sebe navzájem tkát psychologické ničivé hry, naše morálka se pročistí a rázem si vystačíme se základními pravidly toho, co nedělat a čemu se vyhnout. Emoce se stanou jasnějšími, dovolíme si je sdílet ať už doma nebo na pracovišti tak, abychom neměli potřeby strojit úklady a pomluvy. Někdy je úlevné říct druhému „ty mě s…eš, ale vím, že to souvisí s něčím, co mě ubíjí, jinak bys mě tím, co říkáš a děláš neprovokoval/a – nemám k Tobě důvěru, protože si připadám tak či onak, zřejmě potřebuju od Tebe díl pomoci tu důvěru vybudovat“. A jiné obraty a způsoby řešení, sdílení, uzdravování. Abych pravdu řekla, připadám si příliš stará na zkoušky a čekání na palec nahoru či dolů, stará na potřebu soudů a niterné rozhovory typu soudní síň, jaké se mi ukazovaly dříve v pojetí sociálních interakcí s lidmi. Nyní stále žijete v potřebě se ospravedlňovat před ostatními. Vidíte občas i v myšlenkovém obraze, jak je máte kolem sebe ty lidi, co na Vás ukazují a křičí nesouhlas a cosi o vině a trestu. Nebudete to potřebovat. Když si zvolíte jinou cestu, než je lpění na Vaší vlastní pravdě a důležitosti. Neznamená to, že si necháte vzít vlastní cestu a pocity. Ale nedělejte rozbroje druhým jen proto, že se nerozhodli jít tou Vaší cestou. A z druhé strany, kritika jiná než konstruktivní přestane mít jakýkoliv význam, takže namísto provokací, abych si vyzkoušel, jak ten člověk je jaký a makový, abych zjistil ideálně hnůj, protože tím si potvrdím negativní domněnky o něm a budu mít klid, že není tak dobrý… vzdejte to. Hon na čarodějnice opravdu má odejít do propadliště dějin.

Naše konání a činy začínají v pocitech, často potlačovaných, myšlenkách (mnohdy zakazovaných). Změní se styl komunikace a to bude velmi plodný začátek. Za předpokladu, že člověk se naučí snést ono vidění do myšlenek a pocitů druhých, co a kdo ho nenávidí, s tím, že zůstane podání, proč tomu tak je. A o bezdůvodném „něčem“ – to umět zpochybnit a dementovat.

Jsme se Silvou začátkem tohoto. Po každém vysílání se nám nedaří usnout, neboť vnímáme to pole posluchačů i těch, kteří to sice neslyšeli, avšak vlastním nastavením jsou proti tomu nepřátelsky zaujatí. Neplatí, že bezdůvodně, když to otevřu (mám to tak, nevím, jestli Silva to má stejně), vyvalí se zlost na nich samotné, kterou se snaží hromosvodovat na nás, kolikrát nevědomě, závist z domněle ukradeného pocitu, že si na to přišli sami, že to vědí, ale neumí praktikovat (byl by to celý asi desetistránkový seznam toho, co tam je, a kdoví, jestli bych chtěla pokračovat v udávání tisíc a jeden pocit a tisíc a jeden motiv…).

A tak si přejme dobré pro sebe a ostatní. Konec hrátkám na obviňování „vy jste moc sluníčkoví, ale rejpaly máte jako temné a když dojde na skutečný život…“. Pochopte, že tohle nikdo nepotřebuje. Navíc nálepka, co je skutečný život produkuje následující extrémy: Jeden je všednost a obyčejnost, ale když budu chtít a mít rozhodnutí, že aby můj život byl dost skutečný, tak musí být hnusný, těžký a nést negativní aspekty, tak ať se pak nedivím, že to tak vnímám, například, že kolem jsou samí podrazáci a upíři a na všecko….Všecko hlavně dávat pozor. Když si nabiju, jsem oběť nešťastných okolností, ale tímhle rozhodnutím, viz začátek odstavce, jsem si to přivolal/a.

Nebo mohu volit rozhodnutí, že život skutečný je takový, který mě naplňuje, zejména pocity radosti, tvoření něčeho pěkného, sdílení, pak mi chodí převážně pěkné události, držím se stabilně, co se kvalit života týče na přívětivé úrovni, občas přijde smutek, ale ten přijímám, aby tu zůstalo ono tvoření, inspirace spolu s druhými a smysl, ocenění i té radosti. Jaképak temný věci? A potom právě pro člověka, co se rozhodnul žít dle vnímání z odstavce zmíněném nad tímto, jsem právě ta příliš sluníčková a to se nezmění, určitý vjem směřování k harmonii a jednoduchosti v tom také nevidí. Vlastně o to nestojím, aby mě posuzoval jinak, když má tolik tu potřebu. Pak když mě takový žádá o pomoc, přičemž se opakovaně projeví, že vlastně o ni nestojí, tak se odpojuji od něj a jdu dál. K tomu, aby se s tímto pohledem a volbou dalo něco dělat, je totiž nejprve třeba, aby dobrovolně přijal část z toho faktu, že život může být daleko jednodušší a dovolit si pustit do něj tu radost a přitom to vůbec nesouvisí se skutečností/neskutečností toho života.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář