Jdi na obsah Jdi na menu

Expedice CERN a meditace na prosvětlení

17. 9. 2019

Den odletu: Mám tam jet? Ptám se sebe sama, nijak zvlášť se mi tam nechce. Pátrám mlčky v sobě po odpovědi, proč ten odpor nebo nechuť. Aha, je to jasné, když se vrátím o 10 let zpět. Cítím citové mrazivo. Všichni se kolem tváří nadmíru kolegiálně, spolupráce jen kvete, přesto nad sklenkou vína se jeden druhému vysmívá a shazují se navzájem. Aha! Díky, tak toto opravdu nechci, aby muselo pokračovat. Jiný scénář. Katastrofa, která mnohým bude jedno...ale nee, povídačky. Vždyť Stephen Hawking prohlásil, že miniaturní černé díry vzápětí zaniknou dřív než je vůbec stihneme časově detekovat, čím menší je taková černá díra, tím rychleji se vypařuje! Tak jsme v klidu. A co ten svazek částic (protony či jádra olova), co ho chladí na dva Kelviny (-271,15°C), aby při srážce s jiným svazkem utvořil plazma (děsivě horký, 1000 a vícenásobněkrát vyšší než teplota jádra Slunce). Nejdu si to kazit, mám tu úkol (a zřejmě i trochu karmu?) a něco tu mám dodělat, spustit nového a staré ukončit. Navíc trochu posloužím i jako průvodce a společník naší expedice.

Pokusím se udělat referát v lidském jazyce.  Bude to připomínat přehled počasí a nějakou předpověď jako pravděpodobnostní verzi událostí. První dva dny, čtvrtek 12. podél potůčku a já vnitřní práce čištění emocí a mysli, a pátek 13.9. jsme se věnovali výletům po okolí, hlavně pátek 13.9 jsme si dali do těla. Cesta výšlapem pod lanovkou Crozet na kopce, co jim říkají Jura (žira), meditace na svod světla do podzemí okruhu CERN, karty a krystaly, začátek ve 12:12 přesně vyšel a trvalo to 12 minut. Ani nevím, jak jsem to udělala, faktem je, že cestou z kopce jsem se vezla skluzem po kamenech, namlátila si a odřela nožičku, málem si zlomila kotník, křuplo v něm a bolel první půl minutu, než jsem si na něj dala avanturínový náramek, jaký jsem brala s sebou pro všechny případy. :-D 

Nožka se rozchodila hned, místo toho sobotu a neděli jsme cítili jiné svaly, asi takové, co poznáte, že máte, když je delší dobu moc nepoužíváte a pak jim řeknete, když se teda rozhodnete zvednout jaksi líný zadek, aby makaly a ušly v terénu 30 tisíc kroků denně.

Očividně existují skupiny lidí, kteří jsou pro ideu výzkumu v CERNu a ti, co jsou proti. Nyní nadešel čas je sjednotit nebo z nich udělat skupiny ne tak ostře vyhraněné. Do té doby, než si obojí skupiny projdou jistým rámcem zkušeností, jaké obsahují jak pozitivní, tak negativní aspekty existence, zážitků či poznání. A kdykoliv mohu najít na čemkoliv to dobré i špatné zároveň, jak na lidech, tak věcech, tak situacích! Záleží na rozhodnutí, z jakého úhlu, z jaké frekvence vědomí/uvědomění se rozhodnu na dané nazírat. Velmi výrazně se mi to zobrazovalo celý pobyt ve Švýcarsku/Francii. Takže pro někoho to mohlo při starém rámci znamenat setkání multi-kulti (to je přeci postrach!) nebo jsem omylem vyděsila jednoho průvodce, který se chvíli domníval, že jsem na pracovní cestě, když jsem mu řekla, abych se pokochala krystaly, co jsou i od nás (honem rychle jsem musela říct, že jsem na dovolené!), a další to mohou vnímat jako politiku a bát se čipování a umělému snižování/omezování frekvencí.

Tentokrát jsem přišla prožít, abych zpětně ukázala, jak záleží na (ne na situaci) ale rozhodnutí, z jaké frekvence a jak chci vnímat. Jak si dané informace budu chtít vyložit. Mimochodem, to s logem CERNu jsem tam dala na fotky proto, že kromě tolik "zakletého" čísla 666 tam vidím i 99, což jsou dvakrát 18, tedy 36. Celkem opět devítka. Existuje mnoho cest, jak si informace vyložit a mnoho témat, v nichž můžeme chtít hledat šifru. Proto bych oblast CERNu ideálně po jistých kruzích esoterických v nejlepší dobro všech ráda nechala a dovolila přestat démonizovat.

Co životní prostředí? Inu, snaží se tam být "v rámci možností a usnadnění mezinárodní komunikace minimálně političtí". Mnohé komponenty do těch zařízení si místní pracovníci sestrojují originály sami - vědci, počítačoví technici, konstruktéři. Ekonomicky nejdražší položkou jsou ony supravodivé magnety, jejichž pořízení, doprava a montáž na konkrétní místo s cívkami zabere klidně 4 roky. A rovněž to neznamená nadměrnou spotřebu elektrické energie. Jsou zde vyladěné mechanismy právě na úsporu. A stejně jako nůž se to tváří celé nebezpečně, tak nakonec to je zabezpečené, tak jako člověk zvolí cestu používání nože, a když nechce riskovat nehodu, tak nůž zajistí-zabezpečí, schová do pouzdra. Abyste viděli pravdu a obojí aspekt bezpečí i rizik najednou, pak doporučuji nahlédnout do hnízda, odkud se celé mechanismy řídí a kontrolují, hlídá se to.

Pak se o zbytek postará Vesmír a fyzikální zákony, duchovní zákony - ty pravé, jenž nedeformuje lidská pýcha, prozíravost nebo ješitnost, aby sloužily pouze člověku či skupině lidí tak, jak se to hodí (na tom už bylo přeci deformováno Boží slovo, hm?). Proto jsem sesílala na okruh 27 km dlouhý pod kopci pátek 13.9., den před úplňkem, krystalické energie. Ještě večer jsem to cítila jako rozpínavý tlak podél mé páteře. Byla jsem ráda za to, že sedím, ačkoliv sedělo se mi nesnadno. :-D Pak je někde vidět i můj odevzdaný výraz, jaký hovoří o oné předané a odevzdané energii na prosvětlení a zvýšení vibrací. Ale už jsem si to zase vyrovnala na mou klasickou úroveň. A lidé přestanou mezi sebou soupeřit, pokud poznají, že bez hranic sdílejí vlastně vše...a tak nemá smysl se nechat zahlcovat až přehlcovat něčím, co pro můj vlastní růst životem není potřebné. Proto já nesoupeřím. A celé představení té hojné masy lidí mi namísto pocitů nepřátelství vůči multi-kulti či strachů nebo hysterie, vyvolalo zážitek jako z larpu, kdy už jsem čekala, kdo z lidí se bude nativně podobat Darth Vaderovi nebo Mistrovi Yodovi, ale ano, skutečně jedna slečna mi tam připomněla Jar Jara z Hvězdných válek, pak tam byli několikrát Leonardové z The Big Bang Theory, semtam Koothrapali a Sheldon. :-D

Domorodí kmeni a intergalaktická setkání - zkrátka hotová fantazie a paleta možností kontaktů.

Nyní nastal čas opustit koncept toho, že jsem sledován/a, že je zde zneužití moci a vědění. Už v tom nelze pokračovat. Ne proto, že Vám to sděluji, ale proto, že to nedovolí přírodní parametry, pokud si chceme zachovat lidství a rozhodneme se vydat stezkou vnímání veškeré existence pohledem nezdeformovaným do negací. Důležité je vybírat si koncept přátelství a zapomenout koncept protivenství, a že neustále je proti nám nějaká moc kazící nám cestu životem. Naopak, berme ty překážky jako pomoc ve směřování, jako součást navigace a pomoc při uvědomění, co chceme od sebe, co od života i lidí kolem nás. A co naopak již nepotřebujeme. Nyní fotky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář