Jdi na obsah Jdi na menu

Opět se někam vetřu…

10. 9. 2019

A je mi to vyčítáno. Zavírám tuto kapitolu, kdy mi je to vyčítáno, že se zajímám, že se tzv. vtírám. Je to zase starý koncept, jaký má zpochybnit mé kroky ve spolutvoření tak, abych neměla volné působení, abych ještě sebe přesvědčila, že druhým vlastním tvořením a kroky ubírám prostor k realizaci. Abych sklouzla k sabotování sebe sama.

To ovšem je klam. Klam utvářený v kolektivním vědomí. Takže když řeknu holkám v práci, že mám strach a nepříjemný pocity, kdykoliv vidím hlouček jich, jak se baví – hlavně o čem! – a že toho tematicky mám plný zuby, jak se mi to spíná holt rychleji a účastnit se toho nechci. A ony si neuvědomují, že pro mě to není humor, ale utrpení. A že vůči těm lidem, jaké tolik pomlouvají a vysmívají se jejich citům, je to také utrpení. A nakonec ony samy z toho mají nahnáno, že jim takovou věc, jakou ony samy dělají, bude někdo provádět. Takže radši se rychle chytnout kormidla a určit společenskou domluvu skrze psychologickou manipulaci ve smyslu „Tady velím já!“ (Tady velíme my – dvě, tři.) Dále se ve větším celku utváří skupinky po dvou, po třech a v těch mají ony bytosti velmi silné energetické provázky mezi sebou, takže skoro telepatie, užívaná na… nemám slušného slova. :-D

 

A to svědčí o nepřipravenosti lidstva na telepatii, takže když se mě člověk zeptá, proč jemu se telepatický kontakt ne a ne otevřít, odpovídám: „Nejsi připraven, člověče, věř, že to, co by ses dozvěděl, vědět raději nechceš, nedal bys to!“

A holky by nikdy nahlas nepřiznaly, že se bojí tohoto jevu, že začne být jednou aplikován na nich, proto radši honem rychle něco musí mektnout nehezkého na něčí adresu, aby se projektovaly do souhlasných energetických vzorců do pole pomluv. Jinak je to semele.

Moduluji sebe. Skrze staré italské písně plné emocionality, vášně, nezastavitelného toku lásky, o jakém často zpívají. J A to mě navádí skrze frekvence zářit ještě více bez zábran a celý proces pomluv dementovat. Používám jiný jazyk, je to dáno obdobím, každé období/čas má specifické vyzařování. A pokud jsou konstelace hodně na odbornou komunikaci a preciznost zaměřené, jde mi o to snadněji užívat slova méně obvyklá, výstižnější, kvalitativně lepší, neboť odrážím se v principu slaďování se na povahu času. Před čtyřmi lety nastalo právě takové období a můj bratr, kdo si potrpí na úroveň slova, mě najednou nepoznával. „Vyjadřuješ se úplně jinak, více precizně, důsledněji“, pravil mi.

 

Ovšem ve snaze se nevzdálit lidskému průměru (který je pohyblivý, aby to nebylo tak jednoduché), cíleně se ustavuji do roviny slovníku prostšího. A stejné je to s oblečením. Ačkoliv většinu času trávím v kanceláři nebo skladě krystalů, tak pro kontakt s odděleními výrobními, já nechci nosit oblečení pomalu vhodné na obchodní schůzky či do divadla. Postačí kalhoty, tričko a mikina. Rozumějte, skoro mě u srdce bolí, když oběhnu v telepatickém signálu Zemi a všude se hraje na snobství a vidláctví. Na třídní uspořádání. Indivi(dualita) vs uniformita.

 

Proto mi nepřijde vůbec zábavné téma módy a toho, jak se kdo obléká, kdo to nevychytal, neboť hned vidím u toho morbiditu, jak trpí zbytek světa (chudí, co nic nemají) a příroda (kvůli konzumu). A nechápu ženské schopnosti si pořídit 30 párů bot! Já mám troje na období tepla a troje na období zimy. A nijak mi nic nechybí, stihnu si pořídit nové, pokud mi některé odchází, neboť s mým číslem boty to trochu trvá. Často se mi stává, že číslo 33/34 nemají, ale v obchodě nacházím cokoliv menšího či většího.

Ale zpět ke krystalům. Ačkoliv je mi jasné, že budu konkrétním člověkem od nich odrazována a různými intrikami vyháněna, proces je již nezastavitelný! To je celé. Stejně jako vášeň a láska, jaká mě pohání a nedovoluje mi se nechat zastavit.

 

A rozčilení či vztek, jako někoho popohání a dodává mu odhodlání něco změnit, tak už není možné to někomu vyčítat. Jak může tak jemná, křehká a duchovní bytost mít takové emoce? Jistě, ona ta bytost nemá svoje potřeby, nejí, nespí, neprdí. :-D

A tak je načase, aby společnost opustila model chování chobotnice, která usekává svá vlastní chapadla. Sebetrýznění. A tomu je konec. TEĎ. J

Archanděli Michaeli, archanděli Urieli! Nyní žádám, ať rozšíříte plameny lásky a uzdravení vztahů po planetě Zemi! (nežádám o maličkost, že?) Veďte lidskou mentalitu směrem, kdy se lidem může podařit se změnit jako společnost k lepšímu, ať konec sebetrýznění již tu je! Zažehávám tento plamen nyní s Vámi skrze mé krystalično v jediné univerzální Óm.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Marcela - Netopilová Hasíková

18. 9. 2019 13:06

Není samozřejmostí, ale odvahou postavit se za sebe a za ty , kteří ještě nemají tu sílu, ani nevědí, jak ven z chudoby. Je rok 2019 a naši dědečkové a babičky, vždy doufali, že již bude všechno vyřešeno, nebudou války, bída, utrpení a bezpráví. Prožili dvě světové války, ale jak je vidět, ani toto utrpení nestačilo k tomu, aby se v dnešní společnosti zakořenilo lidství a soucit....jak s lidmi, tak s přírodou a zvířaty. Co ještě se musí stát, abychom pochopili, že Stvořitel chce, aby byl znovu ráj na Zemi planetě a souznění všech zde žijících........Změna je nutná a dá se uskutečnit, protože je všeho pro všechny dosti.........Tak Ti co mají nejvíc, by se opravdu měli zamyslet, k čemu slouží jejich peníze.........k devastaci, či tvoření nové reality........