Jdi na obsah Jdi na menu

Pravda/lež, Citlivost(citovost)/Rozum a otázka volby

3. 9. 2019

Zdravím lidi, uvítám Vás mým oblíbeným a poslední dobou nejčastěji užívaným slovem DNES.

Dnes si řekneme pár vět kolem rozlišení, pravdy a lži, citovosti a rozumu. Kdy se člověk vědomě rozhoduje a kdy se nechá vláčet mezi tím, co zrovna udělá. Kolik smyslu je v pojmech úzkost nebo nadměrná analýza - a věřte, že pro každého ta míra je jinde, každý jsme v tomto originál. Jak nás sladíme? Jak přelézt zdi...recept mám ukrytý ve kdysi složené básničce a to mi ještě zabere chvíli, jestli ji vůbec najdu. Báseň o motýlku. To bude fuška, někde na staré flashce nebo téměř nefunkčním notebooku by se našla.

 

Já třeba vím, že mi člověk právě lže, přesto se to rozhodnu mu "věřit", abych mu dala příležitost se změnit. Nebo aby mohl přijít sám na to, že lže aniž to ví, jelikož se mýlil. To někdy chvíli trvá, než je schopný to vidět a přiznat si to.

Vím, kdo lže, když lže. Ale chvíli přijímám pravidla jeho hry a čekám, jak se to vyvrbí. Potom přijde rozštěp té lži. Vyzdvihnu a zesílím kladné důsledky z ní, například pokud někomu taková malá nevinná lež pomohla posílit sebevědomí a to, čeho lidstvo má zoufale málo - NADĚJI. A negativní důsledky - otevřu mu je jako knihu a přikážu: ČTI! A ten člověk je vyléčený aspoň nějakou dobu, než přijde jiná pro něj nevědomá lež. Důsledky se rozplynou a vyčistí se to.

 

Cítím, když je někdo negativní. Ale neříkám mu to hned. Sice se od něj trochu držím dál, ideálně tak, aby to nepoznal, současně tak, abych mohla v tom ještě dobře dýchat. Otázka úzkostné poruchy? Kdeže poruchy? Nevnímám to jako utrpení úzkostnou poruchou :-) Totiž jsem s úzkostmi již před lety učinila volbu podobnou jako u lži - rozštěpila jsem ji na dvě složky - tu negativní nenechám hrát na svůj posvátný nástroj, jakým mé fyzické tělo je. Nastavím u toho nulu (SET ZERO) :-) A tu pozitivní nechám projevit skrze citlivostní parametry. Ještě pořád snad trpím? Ale ne. Občas jsem nostalgická. Občas na mě sedne taková ta samota, neboť ji vnímám celistvě, globálně jako problém mnoha lidí. Mezi lidmi zdi. Jak zoufale se snažíte k sobě přiblížit, najít spojení, ale stejně zoufale vám to nejde?!

 

Pro mě je analytik přirozený z vlastní podstaty. Avšak dokážu vedle toho obsáhnout i tu volnost. Jak nyní nemám být v nastavení "robot", volím více citlivosti, citovosti a analytika nechám působit až tehdy, kdy se nejedná o přehnané probírání oněch na Zemi chronických a ochromujících slov řvoucích z planetární karmy "CO KDYBY"...

 

Nestydím se říct, že mě něco sere. Dobře, budu pro některé povahy dbající na mravy umírněnější - pardon tedy, omlouvám se - štve mě to. Jak si ze slov děláme vězení a tvoříme na sebe další omezovadla, neboť tu jaksi potřebují být, abychom zamezili ublížení. Do jisté míry se to dá snést, opět ovšem dbejme na to, abychom kvůli tomu nepřestali žít a cítit se přirozeně a nesledovali pouze posloupnost chodu emocí, programů a životní hodnoty jsme nevymizíkovali skrze pravidla, psychologická nastavení a postupy.

Přirozenost. :-)

 

Takže se rozhoduji věřit, dát důvěru navzdory tomu, že vím, kolikrát byla zneužívána, teď se to stane zas. Vy lidé chcete emoce odpojovat a poddat analytikovi. Já se naopak chci oddat emocím a na analytika zapomenout, protože ono je snadné definovat si rozhodnutí, že budu jako cynik a nikoho nepustím si k sobě a budu tu konat strojově, aby nebylo zranění, takže to jsem jako extra mistr, co sebe ovládl a je fakt duchovní?? KDEPAK! Cílem je dovolit si uprostřed emoční řvavy vyjádřit, kdy mě štve ono zneužívání důvěry, říct to jasně a pořádně nahlas, ať to má účinek v poli uvědomování si na kolektivní bázi. :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář