Indigový zpravodaj

Ahojky, už aby to bylo, moc se těším, přeji zdrávíčko, to taky potřebuji.
Krásné dny a časy přeji nám všem

Ahoj Sylvi .. ano mas pravdu pekne krasne si ma nabiehal k tomu co som citila ale nevedela som to pomenovať .. ano teraz uz viem jednu z tych veci je :Objaviť bohy ,bohyne ktorými sme my sami .DAKUJEM

Dobrý deň Silvia, veľká vďaka za krásne čítanie plné nádeje
pozdravujem zo Slovenska gabi

Jinak zdravím Silvi a všechny moc :)

PS: žába, ty už budeš vědět Silvi ;)

Chaos ovládne jenom duše a síla vůle a poté přijde klid. A proto je třeba duši mít a být s ní v kontaktu, dát se vést a plynout tak a vše půjde samo do ráje, jenž už je.

A ty víry jsou proudy vesmírné energie, které nás budou pohánět silně vpřed a proto je dobré být ukotvení sami v sobě.
To je to zatopení země vodou, ale na úrovni energetické.
A voda je nahoře i dole, vlny.

Ano vtipné v tom, jak se budou dít věci rychle. Rychle se zhomotňovat a ještě rychleji se nám bude vše vracet, proto je dobré být bdělý a obezřetný , zodpovědnost za tvoření, aby nedošlo k zničení a sebezničení a tak nenía nesmí být pro každého :)
Indigová doba vesmírných a přírodních zákonů běží :)))

Adri

Noo Silvia, sledujem ta už dlho. Môžem potvrdiť. V máji bola očista, také niečo, som ešte nezažila . Jednoducho veľké " supy#... Teraz v juni, tiež cítim, že slnovrat bude veľký.

Počínaje dnem 16.5. měl nastat silný příliv energie z centra galaxie nebo tak nějak.
Pocítili jste to ?
Mě připadlo jako by to někdo dusil, a nic jsem necítil. Ale dnes 19. po poledni, jsem to pocítil silně. Úplně mi brněly ruce, nejvíc jsem tu energii cítil v dlaních, ale i celkově po těle, v hlavě, v hrudi.

A takový silný pocit klidu, navzdory tomu co se okolo děje.
A nechuť vracet se ke starým energiím a k lidem co jsou v těch starých energiích. Jak to tu někteří psali, jít do toho a do tvůrčích energií které podporují život a tvoření.
Že tam má smysl směřovat svoji pozornost.

Ne že by si člověk měl dávat klapky na uši a růžové brýle na oči a ignorovat co se děje.
Ale prostě tomu nevěnovat víc pozornosti než je nezbytně nutné. A kolik pozornosti můžu nasměrovat do toho tvoření nového a pozitivního, tolik tomu dát. Nekrmit zbytečně energií to co tu nechci.

A vidím to i na lidech jinak takzvaně "ne-duchovních" (nevím jak jinak to nazvat) že někde uvnitř cítí potřebu to dělat jinak než doposud. Už jim nedávají smysl staré způsoby. Cítí že tyto už přestávají fungovat, že už to nikam nevede.
Prostě to v hloubi duše cítí a ten pocit je čím dál intenzivnější.

Možná můj komentář nebude úplně k téhle věci.
Co se týče pyramid v Bosně, tam "nedohlédnu", takže to opravdu nevím.
Co se však týče krajiny tady u nás v Srdci Evropy, tak tady je opravdu velká síla, která se probouzí. Takže myslím, že stačí se s ní více propojit a spolutvořit.
Třeba v oblasti Podkrkonoší, tam jsou kopečky, stromy a vody v hluboké součinnosti, kdykoli jdu do krajiny, cítím její probouzení více a více, a to na ní "vyspělá civilizace"dost tvrdě zapracovala :-(
Nevadí to však, tato krajina má svou sílu, svou cestu, svou vůli, žije svým životem. Jako celá oblast Srdce Evropy.
Za mne ano, něco se děje určitě a je na nás, jestli se propojíme s krajinou zde a jejím rytmem a půjdeme společně v souladu.
Ostatní nám pak je/bude ukazováno v průběhu spolutvorby, v průběhu času.

Kritizovat něco je docela snadné. S kamarádkou léčitelkou jsme před léty v Ravne a ve Visoko pracovaly. Kromě toho jsme pracovaly ještě ve Vratnici a byly jsme pod neustálou palbou temných. Podrobnosti zmiňovat nebudu. Je pravda, že chodby jsou většinou stále ještě zasypané. Některé jsou jen kolem půl metru vysoké a ty půjdou vyčistit opravdu těžko. Pokud začnou odklízet něco, na co ještě není čas. začne se celý prostor zatápět vodou. Nicméně: Když jsme meditovali v noci se skupinou nadšenců v pyramidě, 2x mi někdo shodil přilbu s hlavy a doplnil to sdělením, že na tak posvátném místě nic na hlavě mít nemám. Mluvili se mnou a doprovázejí mně při práci se silovými body u nás, když je o to požádám.
Samozřejmě se tam pohybuje spousta lidiček, které téma zajímá a zkouší se do toho plést. Jen když jsme tam byly, bylo tam nejméně sedm světlých a úplně spolu nespolupracovali, kromě těch, kteří se snažili všechno zkazit.
Náhoda neexistuje. Pokud je to tak, jak to je, má to nějaký význam, má nás to něco naučit. Kritizování mi nepomůže odhalit skrytý smysl za obzorem. Když zakládám třeba zahradu, je třeba udělat spoustu přípravných prací, kdy to může vypadat, že se buď nic neděje, nebo vzniká jen nepořádek. Neznamená to ale, že je to zbytečná práce. Je čas setí a čas sklízení, čas práce a čas odpočinku (ten citát je mnohem delší) a je dobré to rozlišovat. Nejde sklízet jablka ze stromu, který teprve kvete.
My máme na Moravě pyramidy ve Znojmě, v Čechách jsou kolem hranic a je jich tu celkem dost. Poznámce o štěrku jsem se musela usmát. O výsledku práce může rozhodnout a často i rozhoduje úplná drobnost. Nejsem mistr zkratek, nejsem vševědoucí a pokud dostanu pokyn, že mám něco udělat, je to správný čas na akci. Pokud mám čekat, líbit se mi to nemusí, ale čekám. A pokud je pro mně něco záhada, nemám právo s tím cokoli dělat, jednoduše nemám řidičské oprávnění pro daný typ vozidla. To je v pořádku. Zjišťovat lepší a fundovanější informace 3D způsobem nevidím jako dobrý nápad. Buďto vím a vidím, pak jsem schopná s danou situací pracovat, nebo se "domnívám" a to je na nic. Jsem jako slepý chirurg. O některých věcech se můžu bavit jen s lidmi, kteří také nějakým způsobem vnímají a vidí. I když jinak než já. Se Silvou bych se o tom bavila jinak, ta vidí. Kristy to řekla dobře, je zapotřebí spolutvorby ze srdce, která umožňuje mít jiný vhled a začne měnit úplně všechno na Lásku. S respektem, vděčností, tolerantností k jinému pohledu ... je to velmi osvobozující a těžko se to vysvětluje. V Boha buď věříte, nebo víte. Víra je věcí svobodného rozhodnutí, můžete se rozhodnout jinak. Pokud je to něco víc, není kam utéct. Dostala jsem jednou v meditaci otázku. Říkáš, že věříš v Boha. Věříš Bohu? Věříš, že všechno, co tě potkává je součástí tvojí cesty poznání? Všechno je správně aby abys něco pochopila a naučila se být víc v lásce? A když pochopíš, přijde další zkouška? (A je tomu tak v plánu tvojí duše.) Dnes už jsem s tím v pohodě, když jsem to slyšela před léty, odpověděla jsem: Ne, na tom musím pracovat. Je to těžké. A těžké je to i teď.
Krásný májový čas všem:-)

pokračování...
Mě celkově připadá, že některé pokročilé zkušené ezoteričky-vědmy se zacyklily ve starém přístupu který tu fungoval desetiletí a staletí. Respektive v tom co tu „nefungovalo“ staletí. A furt dělají věci starým lopotným způsobem.
Já kdybych měl takhle pročištěnou minulost, karmu, a takovou úroveň pokory jako ony, tak se pokusím o mnohem vyšší úroveń práce a nepoužívám přitom nějaké astrální pišišvory, ale mnohem vyšší energie z vesmíru.
Což já nemůžu, protože nejsem zdaleka tak pročištěný, a je mi jasné jak by to dopadlo, kdybych získal zpátky třeba jen schopnost vyvolávat bouřky a blesky, a nějakou nešťastnou náhodou v televizi zahlédl, že naše vláda má výjezdní jednání pod širým nebem. :-))))))
Je to můj názor se kterým někdo nemusí souhlasit, ale já jsem o tomhle přesvědčený. Už i vzhledem k tomu, že mám dar vidět reálný potenciál druhého člověka a potenciál dané situace (samozřejmě s určitými omezeními, nejsem děd Vševěd).
Co jiného je analytická kritičnost, než schopnost vidět nenaplněný potenciál, které má člověk, daná situace, nebo lidstvo jako celek ?
:)

Aleně:
Moc děkuju za tenhle krásnej komentář a za posdílení zkušeností z pyramid. Když jsem to četla, projel mi mráz po těle a cítila jsem něco, co bych slovy nazvala posvátná úcta. Ty zážitky musely být opravdu velice silné.

Ano, když člověk naslouchá svému srdci, má víru v Boha/Stvořitele a jeho sílu a moudrost, v sílu a moudrost Matky přírody, Matičky Země, věří pak sobě, svým životním cestám, i když se zdají třeba nesmyslné, nebo někdy dokonce bezvýchodné.
Často jsem se přesvědčila, že když je víra, klid a láska, a pokora v srdci, tak se otevře něco, co úplně nejde slovy vypsat.

Třeba v tomto čase cítím velmi silnou podporu všeho, co vede k životu, souladu, laskavosti.
Jsem v tomto životě volaná k práci s vodou, bylinkami, dary přírody, sluncem a půdou. Tak postupně činím, slyším volání a jdu, byť někdy pomaleji, někdy se na cestě zastavím, to nevadí, každá zastávka má svůj smysl.

O tom to je, budeme - li každý tam, kam jsme volaní, dokážeme společně s tvořivými silami prostoru, který nás obklopuje, všichni dohromady, i každý sám na svém místě - opravdové zázraky. Tomu věřím, to i mnohdy zažívám,

Překrásný Máj všem :-)

Kristy: To, co při tom řeším já, jsou vlastnosti elektronů - vlna, částice. Pokud zapojím elektrický obvod a on se někde rozpojí, třeba praskne žárovka, zhasne všechno. Co ale já vím o energiích dračích žil, silových míst, Kounovských řad. menhiry ve Francii atd. atd. Prostě bych si nebyla jistá, co to udělá, když zapojím do činnosti něco opravdu vysokofrekvenčního prostě proto, že si myslím, že mi to usnadní práci. Když léčím, nepoužívám nejsilnější antibiotika, ale hledám nejslabší místo organismu a to se snažím posílit v podstatě tou nejjemnější homeopatickou metodou. Nejsem sama, kdo takto přemýšlí. Nemá smysl chodit s kanónem na zajíce, řetěz je tak silným jako jeho nejslabší článek. Hodnotit můžu jen to, čemu rozumím a vidím, jak to působí, protože když se spletu a sáhnu do bodu který je sice na bolesti hlavy, ale ne po podráždění žlučníku, můžu to napravit. U Petra ten pocit moc nemám. Jak může vědět, jestli měním svoje metody a dělám věci starým způsobem? Nemám ani náznakem v úmyslu ho blíž informovat o tom co a jak dělám. Přesto to analyticky kritizuje a vůbec neví o čem mluví. Možná vidí potenciál, je ale otázka, jak moc vnímá svoje působení energií na okolí. To, že svou kritičností zraňuje, aniž by čemukoliv pomohl, prostě nechce slyšet a vždy najde způsob jak "uniknout".
Nicméně se Silvou bych si o tom popovídala ráda a úplně nejvíc bych byla spokojená, kdyby se mnou vyšplhala na pyramidu Měsíce. Když jsme udělaly pyramidu Slunce, začalo pršet tak, že se už nikam nedalo jít. To je tak vždycky jak začnu něco většího dělat. Zdravím:-)

Aleno, děkuji za krásný a hluboký text.
Nemám, co bych dodala, to protože se vším, co bylo napsáno plně souzním a cítím to stejně.
Ať nás Láska na naší cestě vede a provází ❤️ ❤️ ❤️

Já bych dodal snad jen toto.
https://youtu.be/ZEvmXZNgj7c

Alena: velmi podnětný příspěvek, díky za něj. A v podstatě s ním můžu 100% souhlasit. Potíž je jen v tom, že tato realita je víceúrovňová, a to co se jeví 100% pravdou na jedné úrovni, při postupu na jinou úroveň už 100% pravdivé není. A je to spíš úhel pohledu.
Já jsem se roky natrápil s pachtěním se za tou jedinou "absolutní" pravdou, a vlastně se ty roky obtížně prokousávám různými úrovněmi a úhly pohledu.
"sociální bublina" je taky další úhel pohledu. Jinak to vidí pražská aktivně pracující „ezoterička-vědma“, jinak mimopražský chlap který toto dělal velmi dávno a vidí to poněkud kriticky.

Už zásadní rozdíl je muž-žena. Chlap má rád když se věci dělají ve velkém a efektivně, když to odsýpá a něco se děje. Ženě zase vyhovuje takové pomalé cyklické kroužení kolem dané věci a spíš přijímání toho co se děje, než aktivní měnění reality.
Přičemž oba dva pohledy jsou neúplné. Asi jako když se jeden dívá na slona zepředu a druhý jen zezadu a oba si myslí, že ví co je to slon, a přitom ani jeden z nich ho neviděl ze všech stran :-)

Kromě toho, kdo dlouhodobě žije sám, má tendenci se ztrácet v tom svém úhlu pohledu. Potkal jsem spoustu rozvedených „ezoteriček“ a můžu to tím pádem potvrdit z osobní zkušenosti.
Pro chlapy-poustevníky to platí rovněž, chybí jim ta ženská měkkost, trpělivost a přijímání věcí tak jak jsou.
Ikdyž, dnes jsou mužsko-ženské vztahy tak katastrofálně rozbité, že to většinou nebylo lepší ani když byli v páru. Ale tohle by bylo na samostatnou dlouhou debatu.

Moje zkušenost s různými astrálními „pišišvory“ není zrovna pozitivní. A to i s těmi tzv. „pozitivními“. Pravda je ta, že oni tak úplně nevnímají rozdělení reality na dobro a zlo. To je víceméně lidský konstrukt. Ale tady na zemi má svoji platnost. Taky je jim jedno jestli tu člověk už vyčerpáním padá na hubu, a je jim jedno, jestli tu předčasně zdechnete (viz Jerry Hicks). Z jejich úhlu pohledu to nic neznamená, všechno pohodička.
Ale z pohledu někoho, kdo se tu v té temnotě plácá tisíce či desetitisíce let, a chce se z toho vysvobodit, to jedno není. Prostě nemám chuť tu předčasně zdechnout (jen kvůli tomu že se elity rozhodly nám zdražit úplně všechno a zaříznout zdroje energie, kvalitních potravin, bydlení,...), a tím pádem se narodit zase do těch stejných sraček jak v tomhle životě.
Prostě mě nebaví tu tisíce let rýt držkou zemi a s hrstkou podobných zoufalců se pokoušet to tu zachraňovat, když zbylých 99% zombíků tu dělá vše pro to, aby to tu šlo do pekel. Nějak mě ta role spasitele už přestala bavit. Asi mi chybí ten správný ženský trpělivý cyklický přístup :-)

A pak se řekne „důvěřůj vesmíru a bohu“, když tu 60 000 let nic pořádně nefunguje a jde to od desíti k nule. Já mám kdesi hluboko v paměti uložené, jak vypadá funkční společnost a funkční planeta, kde jsem kdysi žil. Takže pořád mám jakési srovnání. A tohle je proti tomu prostě noční můra.

Tím se dostáváme k tomu, proč mám pocit, že se tu v tom pořádně plácáme, místo abychom si mákli a udělali z této noční můry místo, kde se dá aspoň trochu žít.

Kupříkladu mi není jasné, proč ještě nemáme zpátky takovou základní triviální věc, jako je schopnost regenerace těla pouhou myšlenkou. Což je přirozenost nám vlastní (tělo se zregeneruje samo, ale musí k tomu dostat pokyn, tak jsme nastavení) a navíc, tyto techniky jsme kdysi uměli !
Místo toho se tu plahočíme pořád v nějakých únavách a migrénách a bolestech zad… tohle už by dávno mělo být minulostí. Jestli tu mám něco zlepšit a něčemu pomoct, a ne se tu ještě vláčet s polofunkčním pytlem masa a kostí.
Tohle je podle mě naprostý základ který už dávno máme umět. Podle mě v tomto není prakticky žádné riziko, na rozdíl od pokročilé magie, kde je potřeba být velmi opatrný.

Můj úhel pohledu je ten, že pokud se v naší realitě nejsem schopna postarat o sebe, o své nejbližší a neumím být laskavá k okolnímu životu, tak mi žádné zkratky přes duchovno nepomůžou. Mnoho desetiletí jsem si tak říkajíc "šlapala po štěstí " zcela vědomě a nedokázala jsem pochopit, proč to dělám. Nasbírala jsem osobních zkušeností možná i za několik životů v různých oblastech. Dnes jsem již v pohodě a vděčná. Mám pocit, že to stálo zato a čekám, co mne posune dál. On mne Vesmír zase obdaruje nějakou zkušeností, až přijde čas. Proto jsem asi tady. Energie vnímám jako nádherné, tak čerpejme plnými doušky, každý jsme na jiné startovní čáře v tomto čase. Děkuji za krásné příspěvky od všech, kteří si dokázali uchovat laskavý přístup k životu.

Ano, mám přesně stejnou zkušenost. Nic si nejde vymoci, uplatňovat domely nárok na lepší podmínky, uznání atd. Přijmout svůj život takový, jaký je. I když si duše vzpomíná, že měla mnohem větší prostor, sílu a talenty, je třeba vařit z toho, co je teď k dispozici a najít krásu a spokojenist v jednoduchosti . Dal se uvidí.

Vďaka,stotožňujem sa s Vami!