Indigový zpravodaj

Zaujaly mne tady diskuse k současné situaci, tak bych taky přidala svůj pohled...
Nejsem příznivcem ani hororových, ani pohádkových scénářů a přístupů k věci, protože, čistě za mne, obě tyto cesty nakonec vedou do slepé uličky.
Je dobré, pokud člověk umí pojmenovat věci tak, jak jsou a nic ani sám sobě nenalhávat a udělat to, co je v jeho silách, schopnostech a kompetencích, aby situaci, kterou pojmenuje uměl projít, anebo ji změnit - třeba jdu do lesa na procházku, bolí mne nohy, protože mám boty o půl čísla menší - když půjdu dál a budu si říkat "vše je, jak má být, jen si hlavně nestěžovat"přijdu domů podivně unavená, s bolavýma, odřenýma nohama...
Když se tím nechám pohltit, budu se soustředit jen na tu bolest, nadávat si, že jsem si nevzala pořádný boty, tak přijdu domů unavená, bolavá a ještě naštvaná.
Pokud si řeknu "no jo no, mám špatnou velikost boty, bolí mne nohy, možná se mi dělá i otlak, a tady v tom lese je tak krásně, tak co s tím teda?" - tak pak zjistím, že si můžu na chvíli sednout na pařez, jít kousek cesty bosa, třeba najdu i nějakou tu studánku, kde si opláchnu nohy, možná se přede mnou otevře i nějaká ta lesní cestička, o které jsem neměla ani tucha, že tam je, bude měkkoučká a dovede mne domů třeba i zkratkou. Domů přijdu v pohodě - jo, bolely mne nohy, ale vyřešila jsme to a procházka lesem byla super :-)
Kdybych ale byla v módu - vše je krásné, jak má být a odřený nohy vytěsňovala a ignorovala signály, že to už je "nadoraz" anebo naštvaná, že "to je zase teda den"a soustředila se jen na ty bolavý, odřený nohy, nebylo by to tak nějak ono. Zrovna jako kdybych si sedla na pařez a čekala, že najednou se rozestoupí nebe a někdo mne přitančí odnést domů :-)

To, že člověk ví, co by měl dělat, neznamená, že se to vždy povede. Jak jdeme životem, tak se učíme...a zase když jsme na sebe moc přísní nebo na druhé, tak se může stát, že dojde k záseku, kdy si řekneme "no jo, nemám na to, nemá to smysl" Přílišná shovívavost zase může přinést toleranci k něčemu, co je právě možná docela fajn pojmenovat.

Za sebe současnou situaci vnímám jako velmi vážnou, nikoli však beznadějnou, těch krásných znamení chodí opravdu mnoho. Proměny energií, obzvláště v přírodě, jsou opravdu okouzlující.

Jdu tedy den po dni, krůček po krůčku dál. Co je dnes, může být zítra úplně jiné. Už se toho tolik přihodilo, a pořád jsme tady. Dokud dýcháme, tak je pevná víra určit na místě.

To říkal Budha střední cesta je ta pravá.. Také použiji příměr ,Nio v Metrixu si vzal červenou pilulku a zjistil jak se věci mají , mohl se někde schovat a čekat modlit se, meditovat, aby vše dobře dopadlo ,myšlenkami tvořit lepší budoucnosti.. On se rozhodl bojovat ve hmotě Metrixu.. Je modní mezi ezo říkat že tvoříme pozitivními myšlenkami Nový svět, kde je vše růžovoučké je to snaha o změnu kolektivního vědomí ,které programuje budoucnost, problém je že pokud by to bylo 10%lidí tak těch 90% v negativitě je snadno přebije.. Tak jak Nio je třeba konat i ve hmotě ,začít budovat nový svět i když ten starý ještě neskončil.. myslím tím upravovat krajinu, stavět menhiry, kamenné kruhy či aspon z kamínků slovanská kola života na sil. místech. Celkově stabilizovat energii v krajině a vytvořit brány k setkávání s duchy předků, elementály a bytostmi z vesmíru, umožní to vzájemnou výměnu energii získání síly... a to bude Atlantida.. Atlantané

Koukám na ty Silviny fotky UFO ,ale pokud mají maskování, mraky tak je to k ničemu.. Na co pořád čekají ,proč neudělá galaktická federace oficiální přistání.. Mám obavy že čekají až pomřem a pak se s tou hrstkou přeživších budou bavit. Edgar Cayke uvádí že nás zbide 7% měli by to tedy být pořádná jatka, asi jaderná válka.. Zatím nevidím nic co by ukazovala na obrat k lepšímu ,jen řeči a situace se stále zhoršuje.. Já osobně nemám strach, ale hodně žen je v tak nízkých vibracích strachu a jsou úplně apatické nedokáži jim pomoci a tak končí kamarádství ,nemá smysl být ve spojení s někým kdo svůj život už zabalil...

"nemá smysl být ve spojení s někým kdo svůj život už zabalil... "

Je to smutné, ale je to bohužel tak. Z většiny zde pobíhají veselí a optimističtí "zombíci" zcela odtržení od reality, nebo naopak ti co procitli drsně jako Neo v matrixu po červené pilulce. A já se jim ani nedivím že jsou skleslí a apatičtí. Já s tím taky někdy bojuju. A to mám ještě výhodu že se nebojím smrti, na rozdíl od těch vyděšených nebožáků.

Ovšem je to spíš na zamyšlení, proč se v okolí člověka vyskytují zrovna takoví skleslí a apatičtí lidé. Protože známe zákon přitažlivosti.

ps: ufoni nebudou, protože toto je "bezzásahová" planeta, tudíž nebudou se zde motat do doby, než se dostaneme jako lidstvo na patřičnou vibrační úroveň.
Zatím to vypadá že spíš klesáme. Ale to se může změnit, pokud se probudí dostatečné množství lidí a začnou s tím něco dělat. A že se tou šokovou terapií opravdu probouzejí.
Jen je potřeba ten šok rozdýchat. Pak to bude dobré.

Někteří lidi prostě ty své strachy nedají a utopí se v nich, někoho zachranovat už nemá smysl, lidi se rozdělují.. Máš pravdu že zombíci jsou vysmátí a nakonec to možná dají líp než ezouši. Občas to na každého dolehne, co mě pomáhá je příroda ,chození na silová místa mimo svět lidí. Pokud máš takové místo kam chodíš pravidelně ,dojde ke spojení ,poutu a pak se dějí věci..

Já bych potřeboval bydlet přímo na nějakém silovém místě v přírodě. Abych se zregeneroval tak jak potřebuju.
Procházka v přírodě ze mě jaksi nestačí smýt veškerou špínu co jsem nachytal mezi "zombíky" ve městě. Nehledě na to, že bydlím v dost přelidněné oblasti a i v té přírodě se to tu hemží zombíky. O víkendu nemá skoro smysl chodit do místní přírody, protože všechny hezké místa jsou obsazené užvaněnými debily s mobily.

Ale jinak máš pravdu, příroda skutečně regeneruje. Byť i většina známých ezoteriků buď musela odletět na půl roku někam do tropické ameriky aby se tam zregenerovali z toho svinstva co tu jako senzibilové nachytali.
Případně se odstahovat přímo do lesa, dvacet kilometrů od nejbližšího městačka.

vždycky jsem překvapená, jak sem pořád někdo vnáší negativitu a stížnosti na druhé. Ano, čekali jsme, že vše bude dříve, jednodušší, ale současný vývoj nás vede k tomu, co máme opravdu dělat - stále tvořit vlastní harmonii, být silní a nehledat mimo sebe. Ano, jsem sama, ale je mi se mnou velmi dobře, protože tam si rovnováhu dokážu vytvořit a ohlídat. Co to šlo, tak jsem vystoupila ze systému, mám schopnosti, které čekají na uplatnění, tak čekám. V noci přichází spoustu energie a ráno vím, že je všechno v pořádku. Jsem svobodnější, cítím se silná a věřím celou svou duší v pozitivní řešení. To strašení a zběsilost venku do mého života nevstupuje.

Prajem krásny deň všetkým!
presne pani Blanka, ano, aj ja vidím, že mnohí hned hodnotia čo je zle a čo sa nepodarí, lebo iní sú takí alebo takí....že sa deje to alebo ono...
Asi to tak má byť, lebo to sú veci, ktoré si máme spracovať, keď nám na niekom, niečom vadí. Pozerať sa na tie veci nestranne nedať sa rozhodiť zo svojho stredu. Všetko sa pre niečo deje, všetko má dáke súvislosti. A my nevieme prečo sa ten dotyčný správa tak či tak. Treba mať súcit, tale neľutovať, lebo ľútosť sťahuje vibrácie. Poviem si, že dotyčný asi mal byť na tom mieste a v ten čas, keď sa tam dačo udialo, nehoda alebo podobne... a vybral si to sám, v tom svojom pláne duše si vybral akým spôsobom zomrie, či mladý, či starý, čo a kto to spôsobí....to sú všetko dohody duší. Tak nedávajme negatívnu energiu ani tým čo to spôsobili. Je to ich cesta a aj oni musia spracovať, prijať to, prečo sa to tak stalo a naučiť sa odpustiť si. lebo odpúšťať , odpúšťať je ťažká skúška tu pre nás
Aže máme v rodine okolí ľudí, ktorí nás nechápu a nechcú ísť duchovnou cestou, rozvíjať sa je v poriadku. nemôžme ich tlačiť. Lano, tiež nemôžme tlačiť....lebo sa ohne. Tak aj týchto ľudí nie...oni musia chcieť ísť sami. Môžeme ich potiahnuť, ak sami chcú. Je to zákon slobodnej vôle . Verím , že je všetko tak ako má byť, a byť v správny čas na správnom mieste, pripravený na čokoľvek želám nám všetkým s láskou a úctou milovaní. prajem krásne láskyplné BYTIE!!!

Nebylo psáno v předchozích postech tu, že Cabal byla poražena ? Ztrácím se v tom. V Turnově jsem byl předevčírem, pro Rohozeckou sklenici, kterou jsem si nedávno rozbil. Stále to tam mám rád a posezení na nádraží, když odjedou vlaky je nádherný. Už se tam také hlásí podzim :)

Pořád se v tom plácám a neumím si poradit. Dělala jsem meditace poslední tři dny a potom si teda užívám v noci. Řvu na svoji mamku, rozbíjím její věci a ona na to nic, že to je v pořádku. Strašně se stydím. Dnešní noc vyústila v šílený řev, co se mi dral z úst, což mne probudilo. Nejprve jsem si to spojovala se smrtí kamarádky, už je to sice 8 let, ale zrovna by měla narozeniny. Neumím to ovlivnit ani rozkličovat, prostě to tak nechávám proběhnout.

Modlit se k Ježíši Kristu a prosit o Ducha svatého. To jako první pomoc. Samozřejmě něco jiného Vám řekne terapeut, který si Vás vezme do parády a bude čistit konkrétní věci. Mazlit se s dom. mazlíčky, objímat se se svými blízkými. Nechat uplynout to zlé a naladit se na to jemné uvnitř.

... tedá pokud se Vám dělají z křesťanství osypky, tak to nechte být. Napsala jsem to, jak mi to přišlo na mysl z vlastní zkušenosti, když jsem byla uvnitř rozsekaná.

Regresi

Šílené sny jsem měla až včera. Trochu jsem si za ně mohla tím, co jsem dělala. Zpustilo se čištění něčeho, co mně žralo začátkem osmdesátých let a měla jsem zato, že už je to vyčištěné. Pracovaly jsme "více -méně" náhodně, byly jsme na houbách, na místě, kde jsem se začala učit pracovat s energiemi matky Země. Pocity, které jsem při tom měla, byly hodně silné. Tak jsem zvědavá, co bude dál. Zdravím:-)

Je super jak se vzájemně doplňujeme a inspirujeme. Čištění probíhalo už přes den, aniž bych četla zadání. V noci další čistička, to už jsem prosila o pomoc s odstraněním všeho zbytečného, co jen zdržuje a překáží. Téma mně ale překvapilo. Andělé ví co dělají.-) Dnes jsem byla se školou na Vyšehradě a dostala jsem se do katedrály sv. Petra a Pavla, která bývá většinou zavřená. Bylo to i s přednáškou jak se takový významný kostel správně jmenuje (což jsem vzápětí zapomněla) a dalšími podrobnostmi. Využila jsem toho k práci s energií a teď mi konečně přijde, že to místo začalo hřát, což se mi nikdy dřív nepovedlo. Budu v tom pokračovat až do soboty, protože stejně jako řada dalších vnímám důležitost tohoto okamžiku. Zadarmo nedostaneme nic a frfňání jak je všechno složité mi přijde jako zbytečná ztráta času a energie. Je to složité a těžké, protože to tak má být, abychom se něco naučili. Přeji nám všem hodně trpělivosti, radosti z maličkostí, poznání a vhledů, které potřebujeme pro přechod. Zdravím:-) A

Od půl třetí do půl paté jsem nemohla spát. Dopoledne, odpol. únava, problém uvolnit se. Cítím energ. změnu v temeni a nad hlavou. Meditace jsem se nezúčastnila. Budu čistit zas o víkendu.

Měla jsem nádherný průbeh druhé meditace. Zadala jsem si téma, požádala o transformaci a propuštění starých traumat a vzorců, které mi již neslouží v této době a spustila se očista. Z hrudi se mi přes krk dralo cosi nahoru a ven, spustil se pláč a prosba, aby mi Země odpustila, že jsem několikrát chtěla odsud pryč. Viděla jsem Zemi a současně i sebe v očistných plamenech, nějakou dobu to trvalo, prosila jsem různé bytosti o pomoc v tomto procesu a po nějaké době najednou přišel krásný pocit, Země se ocitla v květech, byla jimi celá obalená, cítila jsem krásnou hudbu a já a všechny ostatní bytosti byly v tom zahaleny. Odcházely zbytky čehosi starého, planeta se obalila do bílé jemné energie, po chvilce do nádherné bleděmodré jakoby blankytné lehkosti. A všechno se radovalo až euforicky. Já cítila vděčnost, že jsem tady právě v těchto úžasných časech...blíží se nádherná doba... tak nádherná, že se mi až dech zatajil....Děkuji.

Děkuji, ještě teď mi dojíždí očista, děkuji za krásné zprávy a silný zážitek při večerní meditaci.

Áno, aj ja som to mala nad očakávanie veľmi silné a čistiace.

Tak včera jsem cítila silné energie a začaly mi chodit už i vize a pocity kolem druhé odpoledne a do meditace mne to už doslova opravdu zavolalo ještě před třetí. A prožitky....no to bylo něco! Viděla jsem jakoby velké Slunce v odstínech zlatožluté, až pak skoro bílé, paprsky duhové. Všude mi potom v meditaci také chodila duha - duhové světlo, duha na obloze nad sytě zelenou, ozdravenou přírodou, zdravým a šťastnými zvířaty a lidmi. Vnímala jsem jakoby "filmy", kde děti kreslí duhy, nebo krásné bytosti v šatech z duhy. Taky hodně ohýnků, kolem kterých se tancuje a opékají se brambory. Jako už asi od jara 2020 jsem procítila spojení všech na Zemi, kruh, kde se všichni drží za ruce. Kruh, kde se tancuje, zpívá, vypráví, sdílí. To mi chodí často. Vnímala jsem také propojení s Matkou Zemí, se všemi částmi žití, nejdříve v unavené podzimní přírodě, potom mi prošel celý cyklus. Také jsem silně cítila rovnováhu Světla a Tmy, mužského a ženského principu v nás i ve vztazích, ve vesmíru. Cítila jsem, jak my všichni jakoby odhazujeme, a také prostě jen tak rozpouštíme všechny "okovy"- to mi také chodilo častěji, nejen včera a kráčíme si svou svobodnou cestou. Vnímala jsem velmi silně bezpečí, hojnost, sounáležitost, lásku, vděk, pokoru, novou tvořivou energii v jakési ne úplně uchopitelné, nebo dosud nepoznané lehkosti. Ano, příroda nám včera otevřela doširoka své srdce!

Celý den byla obloha také ocelová, ale ani na moment nezastínila Slunko, krásně svítilo. Za západu jsem byla venku, pak se přesunula domů a očišťovala, co jsem cítila, že je třeba v mých nezpracovaných tématech, rodové linii i minulých inkarnacích.
Používala jsem celou dobu svíčky ze včelího vosku, kameny, a taky kaštany a šípky.
Duhy se teď objevují opravdu často, na zahradě letos máme modré sýkorky, zajímavé mraky plují po obloze, příroda se začíná krásně zbarvovat a je cítit nový cyklus, do kterého vcházíme.

Jo, noc byla divná až podivná, ale ráno o to krásnější.

Ještě budu pokračovat v meditacích tak do soboty, energie se pomalu ustalují a vzkazy, které tu Silva sdílela jsou opravdu úžasné. Opravdu radost to číst, včetně zážitků Vás všech!