Jdi na obsah Jdi na menu

VÁLKA

13. 4. 2022

SACHMETH:

Sachmeth se narodila jako dcera generála spojeneckých vojsk v budoucnosti na Síriu Alfa, v rase Felínů ve 4D vesmíru. Rada starších GZR věděla, že tento systém bude napaden Annunaki a bylo potřeba ho ubránit.

V tomto životě jsem se stala vojenským výzkumným inženýrem. Postavila jsem systém na laserovou střelbu, který zároveň sloužil i jako planetární štít. Tato technologie se ovládala telepaticky. Mohl ji ovládat pouze můj otec, můj milenec a já.

Když dorazili lodě Annunaků, můj otec i milenec s nimi bojovali v lodích a umřeli. Proklínala jsem je za to, že mě sebou nevzali, domluvili se, že jejich slabá polovička zůstane na planetě a spustí obranný systém. Podle mě můj otec nevěřil, že to bude schopné obránit planetu. Věděla jsem, kdy umřeli, slyšela jsem to ve vysílačce a pak jsem se emočně přecvakla do berserka. Zničila jsem lodě Annunaků, zničila jsem je všechny až na poslední 2. Prořezávala jsem je jako máslem, nebylo nic, co by mě mohlo zastavit. Zničila jsem je s pláčem, protože jsem věděla, že i kdybych je povraždila všechny, moje lidi mi to zpátky nevrátí. Před zničením posledních 2 mě zastavila silná solární erupce, která spálila řídící krystal telepatické komunikace.

Když jsem se vrátila sama k sobě, chtěla jsem být taky mrtvá. Nechtěla jsem žít bez těch, které mi byly vzaty. Zabalila jsem svoji vědeckou kariéru a po zbytek života jsem se věnovala obecnému léčitelství a především léčením dětí. Neměla jsem už stálého partnera.

Když jsem přišla sem na Zem učit lidi a oni zneužili moje operační nástroje k válce, vybombardovala jsem jejich bojiště. Do jednoho jsem to království vyhladila, zničila jsem v Egyptě svoje pečetě, proklela tuto planetu a odletěla jsem pryč. Sachmeth je do dnes v Egyptě označovaná jako bohyně krve a války.

I přes to, že jsem pak byla zvolena do vrchní rady starších naší planety, do konce života jsem žila skromně jako léčitelka. Za životy, které jste vzali, musíte dát jiné životy. Tomu jsem věřila.

PRVNÍ ŽIVOT PO SACHMETH:

Po smrti jsem zjistila, že ona solární erupce byla způsobena Bohem Ra, který mě zastavil před provedením nepromijitelné karmy vyhlazení celé rasy. Tento Bůh mě milostivě nechal se převtělit na jeho planetu v 5D mezi rasu Zulu. 

Byli to černoši, žili velice prostě . Byla jsem dcerou náčelníka kmene. I přes to, že jsem byla opatrovaná a milovaná, trpěla jsem od dětství přeludy a nočními můrami. Měla jsem celý život pocit, že nás napadne někdo z vesmíru. Jen divoká příroda mě dokázala uklidnit. A tak jsem se stala lovkyní. Když jsem poprvé zabila zvíře a viděla smrt, pozvracela jsem se. Ale byla jsem divoká, musela jsem utíkat pryč od lidí. Proto jsem se stala hodně dobrou lovkyní a hodně dobrou bojovnicí.

Můj manžel byl zvolen mým otcem, protože jsem i v pozdní dospělosti nejevila známky, že bych chtěla mít muže. Můj manžel byl krásný, silný a jemný. Strašně se snažil naučit mě lásce, nedokázal to. Nikdy jsem ho nemilovala, nemohla jsem. Nevěřil mi, že jsme v nebezpečí. Že ve vesmíru existují lidé, kteří by nás chtěli napadnout.

Později jsem byla zvolena za náčelnici kmene a seděla jsem ve vrchní radě starších celého kraje. I přes to jsem měla v srdci led.

Teprve v dalším životě, kdy jsem se již od raného věku věnovala šamanismu a léčitelství jsem dokázala v sobě probudit znovu lidskost. Pak jsem se vrátila mezi anděly.

ELLOFERIELL:

Elloferiell se narodila v 5D na Lyře mezi Andělskou rasu blonďatých Lyřanů. Byli to cestovatelé mezi hvězdami a výzkumníci. Nic méně na Lyře se usadili. Já jsem se tam narodila, proto abych vyřešila problém přílišné matriarchálnosti v 6D vesmíru u rasy Ygg Kur. Přitáhlo mě to brzy k výzkumu a vývoji. Začala jsem se skupinkou dalších vyvíjet krystaloidní techniku a z ní později robotiku. A protože jsme na tento vývoj potřebovali materiály, začali jsme těžit kovy na neobývaných planetách.

Na Lyře však v této době také žila rasa původních obyvatel, černošského vzhledu. Byli to především šamani a vývojáři rostlin a zvířat, žili v džunglích. Nesouhlasili s naší těžbou, mluvili o narušování ekologie, což jsme my tehdy nechápali. A tak vznikla roztržka v názorech. A protože jsem to já, vykoumala jsem bezpilotní letouny, které měli střežit námi navštěvované planety. Tyto letouny se však automaticky spustili a zabili 2 piloty výzkumné skupiny černošských Lyřanů. Pak vznikl dlouhodobý diplomatický konflikt, který skončil požadavkem černochů na odstěhování všech mých robotů mimo souhvězdí Lyra. Byl k tomu zvolen Orion.

A protože šli moji roboti, šla jsem i já spolu s malou skupinkou nadšenců, kteří si nemohli pomoct a museli jít se mnou. Pamatuji si, jak jsem se loučila se svými rodiči a věděla jsem, že už je nikdy neuvidím.

Na Orionu jsme vyvinuly celou polorobotickou civilizaci. V určité chvíli jsme měli takové technologie, že jsme mohli ovládat planety a hvězdy. A tak jsme naplánovali svůj planetární vzestup do vyšší formy existence. Posunuli jsme planetu z 5D do 7D a já jsem se pak stala hvězdou, jednou z těch, jež bdí nad okolními planetami.

Spolu s další hvězdou jsme se rozhodli, že rozvineme civilizace na bázi spolupráce drakoidních a lidských jedinců. Starali jsme se o mnoho planet, vyvinuli jsme civilizace do stavu podobného Atlantídě v případě elfoidně lidských jedinců a o trošku prostší civilizace drakonů.

Ale karma má tendenci se jednoho dne vrátit.

Na jednu z obydlených planet žili oba typy ras, rudí drakoni a blonďatí lidé. Lidé byly techničtější, chápali věci rychleji, ale neměli blízko k přírodě a chyběla jim fyzická síla a výdrž.

Na jedno z kontinentů vznikla rasová politika. Začalo to tím, že předáci technických závodů začali obviňovat drakony, že jim berou pracovní místa určené pro lidi. A tak byly drakoni omezeni sociálně. Pak přišla politika ve smyslu, že drakoni jsou agresivní a představují nebezpečí pro běžné obyvatele. Byly zakázané svatby mezi oběma rasami a smíšená manželství. Děti z těchto svazků byli označení za porušování pravidel přírody a za duševně postižené. Každý drakon, který si vzal elfku byl vzat do vazby a popraven, dítě bylo vzato do pasťáku na převýchovu. Matka byla odstěhována k rodičům a doživotně dopovaná injekcemi na uklidnění.

A aby se úplně předešlo znečištění elfsko-lidské rasy, bylo rozhodnuto o Konečné otázce... o vyhlazení drakonů.

A ony byly vyhlazeni, tak vznikl první fašismus.

Tento akt velice zabolel obě bohyně a tak jsem se jako jedna z nich musela převtělit do 5D vesmíru. Šla jsem na sousední planetu, kde jsem jako budoucí vojenský generál v mládí, do nekonečna všem vysvětlovala, že se musí bránit. Že temnota se blíží a oni s tím musí něco udělat.

A Fašisti dorazili. Byla jsem ještě v pubertě, když se to stalo. Moje matka měla konexe ve státním ústavu pro lety ve vesmíru. A tak mě zajistila letenku na kosmickou loď, která evakuovala děti a starce pryč z planety. Z orbity jsem pozorovala, jak lodě nepřátel laserovými zbraněmi vyhladili celou moji rasu, celou moji rodinu, všechny.

A tak se ve mě zrodila Zima, Rozhodnutí, že budu bojovat. Pokud to chtějí takto, tak OK, ale budu tvrdší než oni a taky surovější.

Spolu s hordou našich mladých jsme byli přijati na jinou planetu. Ti lidé byli smíšeni s černošskými Lyřany a rasou z Andromedy. Postarali se o nás, dali nám přístřeší, půdu a prostředky na nový začátek. Žila jsem tehdy s bratrem a se svojí babičkou. A protože jsem to já, začala jsem k lidem mluvit, především ke svým vrstevníkům. Vedla jsem slavné a později nezapomenutelné řeči, které by mi asi záviděl každý politik. Vychovala jsem si tím svoje pozdější válečné generály a začala jsem vyvíjet opět svoji robotiku, zbraňové lodě, laserové střely, děla na dálkový odpal planet atd. A přesně za tuto činnost jsem byla se skupinkou svých přívrženců vyobcovaná z této přátelské planety.

Rozhodli jsme se vrátit a bojovat.

Ale přišli jsme pozdě, říše Fašistů už byla veliká, ovládala více než jednu planetu a měla příliš mnoho lodí a zbraní. Náš pokus byl chabý. Všechny naše lodě byly zničeny. Jen tu, kterou jsem řídila já zničit nemohli, protože měla fázové dělo, dokázala střílet laserové paprsky i neviditelná, z jiného vesmíru. Ale dělo spotřebovávalo příliš mnoho energie a tak byla nakonec určena pro evakuaci přeživších.

Když jsme ty lidi zachraňovali, viděla jsem napůl ohořelá těla, viděla jsem jedince, kteří mě prosili o eutanáziii. Byla jsem jediná, kdo měl žaludek na to, aby jim ji dal. A byla jsem taky kapitán.

Víte, jak vypadá smrt zblízka? Víte, jaké to je, dívat se do očí někoho, s kým jste vyrůstali a dát mu ránu z milosti?

Myslím, že ne. V srdci se vám začne dělat prázdná díra, temná a plná vzteku a nevyplakaných slz.

Unikli jsme a šli jsme na Hydru k rase, o které nám každý tvrdil, že se s nimi nedá komunikovat, že mají tak tuhý morální kód, že s námi budou leda válčit. Bylo o nich známo, že zabíjejí dokonce i diplomatické velvyslance ras, které se jim nelíbí. Ale já jsem tam šla, protože jsem věděla, že i smrt je lepší, než nechat to tak být. Oni nás však přijali, ukecala jsem je. Myslím, že sami tušili, že Fašismus v galaxii nesmí být.

Pomohli nám výrazně ve vývoji dalších zbraňových systémů. Měli jsme víc děl na dálkové odpalování planet, dokonce i obrovské roboty s kvantovým nezničitelným jádrem. Některé byly bezpilotní, některé však měli robota, především ty řídící. Vytvořili jsme satelitní systém na obranu jejich souhvězdí, instalovali jsme ho v oblastech jako je náš Oortův pás.

A pak když jsme měli jít do války, já už věděla, že to nebude ono. Potřebovali jsme více spojenců, nemohlo to vyjít. Fašisté mezitím vyhladili příliš mnoho ras a ovládli a zotročili příliš mnoho planet. A tak jsem hledala další spojence v rámci Galaxie Zlaté růže. našla jsem pomoc u Arkturiánů, V té době to byla maličkatá planeta, dost nevyvinutá. Jejich senátoři byli proaktivní, zřejmě proto že byli pořád tak trochu naivní a nevěděli, do čeho jdou. Já jsem jim lhala, jednala jsem jako typický politik a věděla jsem to, ale musela jsem použít jakoukoli pomoc, abych zastavila fašismus. V té době jsem začala používat koupele jako terapeutickou pomůcku.

Měla jsem strach a nevěděla, jak ho překonat, ale byla jsem velitelka, nesměla jsem ukázat jakoukoli známku negativní emoce. A tak vedle rychlého technického rozvoje Arkturiánských planet jsem začala vymýšlet duchovní techniku, pomůcku na překonávání strachu. Našla jsem ji v lásce pro smrt. Když vejdete do stavu, kdy jste už mrtví, když se stanete Avatarem smrti, vznikne ve vás něco, co se tady nazývá berserk a nic vás už nedokáže zastavit. Vaše touha po zničení, po krvi a po vlastní smrti získá navrch nad všechny ostatní emoce. 

Vytvořila jsem školu, cvičila jsem kadety na to, aby odolávali strachům. Vytvořila jsem metodiku zasvěcení, které by každému chlapci v této Zemské populaci připadala jako totální pekelné mučení. A psychický teror, museli ho ovládnout, naučit se tomu odolat. Naučit se žít bez zítřka, bez lásky, bez naděje. Jejich stav blízké smrti bylo konečným zasvěcením. Padali jsme z vysokých skal, abychom ho dosáhli, vyjití z těla po rozbíjení vlastní lebky. Tehdy vznikly léčebná lůžka, schopná člověka Obnovit, ne ho léčit, ale Obnovit utržené končetiny, chybějící orgány a jiné. Tím jsme překonávali smrt.

Pomohli nám v tom léčitelé z oné spřátelené planety, která nás kdysi přijala na výchovu. Fašisté vypálili i jejich planetu a sice jadernými zbraněmi, které se mezitím naučili konstruovat. Přeživší se přestěhovali na Arkturus a dodnes někteří z nich slouží jako duchovní mistři diplomacie a mírových vztahů.

A my jsme šli do války. Měli jsme víc robotů než lidí, protože nás prostě bylo málo. 

Byl to masakr. Smrt byla všude.

První planeta, kterou jsem z dálkového děla odpálila měla velkou faunu a flóru. Původní obyvatelé byli vyhubeni, ale ještě dlouho potom se vzpomínalo a řešila se obnova genetiky a ztráta jejich biofondu. Druhá planeta byla původní planetou, kde vznikl fašismus. Před tím, než jsem zmáčkla knoflík jsem měla vidinu mrtvé duše mé matky.

Plakala, prosila mě, abych to nedělala, že tím zahubím celé dědictví svého lidu. Když se rozžhavilo jádro planety, věděla jsem už o čem mluvila. Rostliny, zvířata, biosféra, oceány, všechno se odpařilo pryč. Omdlela jsem u toho, museli mě sbírat podřízení. Lodní léčitelé mě několik dní dávali dohromady, protože jsem celou dobu byla mimo, mojí hlavou procházelo tolik mrtvých duší lidí, drakonů, zvířat, rostlin... na pár dní jsem byla mozkem v záhrobí... a nešlo tomu zabránit, nešlo to ovládnout, nebyl na to žádný výcvik... Viděla jsem celý zrod planety, viděla jsem svoji vlastní duši, znovu jsem prožila lásku, kterou jsem do té planety sama investovala, zjistila jsem, kdo jsem. Po celý zbytek života jsem nemohla pozřít nic než šťávu z rostlin... a museli to být čerstvě vymačkané plody, všechno ostatní jsem vyzvracela pryč.

Tohle válku zastavilo. Nepřítel se stáhnul na jednu z okrajových kolonií a začali se vést diplomatická jednání. Já jsem však věděla, že jsou prohnaní, že je musím zničit všechny do jednoho. Matky, děti... všechno.

Pamatuji si na to, když jsme se vrátili na Arkturus. Matky od mrtvých dětí mě proklínali, otcům šedivěli tváře smutkem. Senátoři plakali. Byla jsem označena za démona. Ale já jsem to ustála, protože právě v té době jsem byla srdcem v záhrobí, byla jsem Smrt.

Dobu jsme se rehabilitovali na Arkturu, v jedné z okrajových kolonií a mezi hvězdami zatím probíhala diplomatická jednání. Myslím, že v té době se mi s pomocí jednoho šamana podařilo vytvořit paralelní vesmír zvaný Hathor. Mrtví museli mít záhrobí a pouze já, jejich Smrt jsem měla právo ho vytvořit. Bohužel jsem nevěděla jak a tak jsem se musela učit. Učit se šamanismu tak, jak jsem ho doposud neznala. A tak jsem zjistila, že život a smrt jsou jedno, pouze dvě strany jedné mince. A musela jsem to tak brát, abych si ustála to, co mě čekalo.

Když jsem byla dostatečně v pořádku, abych mohla znovu vraždit, dala jsem svým přímým podřízeným volbu. Mohli se mnou jít pouze ti, kteří neměli rodiny a děti a ti, kteří sami chtěli. Moje švagrová mě nechtěla pustit, dostala hysterický záchvat, ale já jsem musela jít. Musela jsem Odejmout duše zbylých fašistů a převést je do záhrobí, do Hathoru.

Bojovali až do konce. Byli zběsilí. Upřímně přála jsem si, aby mě někdo z nich dokázal zabít, abych je nemusela všechny odejmout. Jenže to nikdo nedokázal. Postavila jsem svoji loď do palebné linie děla na dálkové odpalování planet a vypálila jsem. Moje smrt byla okamžitá. Můj duch vyšel z těla a doletěl k planetě. Zjistila jsem, že při odpaření jejich atmosféry byla smrt většiny okamžitá. Duše dětí jsem brala jemně a předával je jejich matkám, šli jsme všichni společně jako proud duchů v krajině smrti. Někdy jsme museli počkat, než se jedinec udusil. Bylo to především u politiků, kteří se i se svými rodinami schovali do bunkrů v podzemí. Ani jeden z nich neunikl. Všichni se odebrali do zániku.

Šli se mnou do svého záhrobí, do smrti.

Hathor mám pořád, žije tam rasa Drakonů. Duše museli pochopit, že vzhled není podstatný. Je jedno, v jaké jste kůži. Důležité je Čistota Srdce, Víra, Vztahy a výsledné chování osoby.

A svoji pekelnou podobu mám také. Od té doby se toho až tak moc nezměnilo.

ŽIVOTY PO ELLOFERRIELL

Po takovémto životě jsem se nemohla hned narodit do 5D mezi anděly a tak jsem byla přijata na planetu padlých andělů u spojenců na Hydře. Byly to divoši, agresivní rasa, která žila jako naši afričtí divoši tady na Zemi.

V prvním životě jsem se narodila jako postižená a tak jsem umřela po dvou měsících. 

V druhém životě jsem byla agresivnější než všichni lidé kolem mě. Tehdy u nich bylo zvykem, že pokud se žena muži libí, jednoduše ji znásilní. To neplatilo na mě. Vyvinula jsem vlastní bojové umění, když jsem dokázala rychle a bez citu zabít i mnohem větší a vyšší jedince než jsem byla já. Vtip byl v tom, že já jsem se smrti nebála, na rozdíl od nich všech. Chlapům, kteří se mi líbili a pokusili se mě znásilnit jsem s oblibou prořízla ošklivou jizvu na Obličeji. A tak mi lidí říkali Zjizvená, měla jsem brzy po mnoha bojích řadu jizev na rukách i na obličeji. A přes to mě muži chtěli, až mě jednoho dne jeden z nich z pomsty konečně zabil.

V druhém životě jsem se stala náčelníkem kmene, byla jsem muž, abych je pochopila. V třetím životě už jsem byla vůdkyní, ženou, šamankou, léčitelkou, bohyní Smrti a sjednotila jsem všechny kmeny v okolí. Porazili jsme sousední kmeny a stali se národem. Ve čtvrtém životě jsem byla opět mužem, sjednotitelem jiných kmenů, politikem, knězem bohyně Války a později šamanem. Měl/a jsem vědmu jako životní partnerku a teprve ta mě dokázala dostat zpátky na cestu Lásky a sjednocení duše.

Na rozvoj této rasy jsem upřímně řečeno hrdá, protože z divochů, kteří se chovali jako poloviční zvířata neustálé inkarnace mé duše udělali fungující společnost založenou na kódech Cti Bojovníka, tak trochu jako Bushidó.

Po mé poslední smrti u nich však byli zničení svou vlastní tvůrkyní, zřejmě pro ně měla jiné plány. 

Já jsem se inkarnovala na sousední planetu do rasy Ahel. V tomto mém životě však přišlo na toto souhvězdí velké neštěstí. Planeta byla napadena skupinou hmyzích mimozemšťanů, byli vyšší než my, inteligentní, silní a bez srdce, bez citu. Vyhladili celou planetu až na jedinou hvězdnou loď, na které jsem sloužila jako lodní lékařka a genetická inženýrka. Z té lodi a z celé té rasy jsem byla jediná dospělá osoba, která zůstala na živu.

Bojovala jsem s vetřelci zblízka i zdaleka, používala jsem celou loď jako zbraň. Pro mě to byla krutá šachová hra a jediné, co mě udrželo na živu, byla touha po pomstě, vztek a zhnusení. Neměla jsem strach ze smrti, ale měla jsem strach z toho, že mě zabijou dřív, než já vyhladím je. Lodní posádka měla děti. Ty děti jsem uspala injekcemi a přemísťovala po lodi teleportním paprskem, musela jsem je chránit. Musela. A tak jsem jednoho po druhém vyvraždila všechny vetřelce. Asi by mi to záviděl i James Bond, ale ten by na to neměl koule, to ustát.

Když jsem osvobodila loď, přepojila jsem teleportační dělo a vymístila jsem loď na plovoucí asteroid, kde jsem geneticky upravila geny dětí tak, aby byli schopní bojovat. Dodala jsem jim rohy, zrzavé vlasy místo blonďatých a nevědomky také stav berserka.

Mnoho životů jsem pak prožila v této rase, říkali jsme si Aasové, což znamenalo Býk. Muži si rádi přisvojovali schopnosti Býků. Někdy jsem se rodila jako jejich královna, někdy jako manželka krále, někdy jsem byla Veira, jejich vědma, někdy učitelka. To vše mi pomohlo najít klid a schopnost Lásky. Vždycky mi v tom pomáhala především láska k dětem, starosti o ně a podpora vztahů mezi jedinci našeho národa či kmene.

Potomci Aasů se pak stali Nibirskými Igigi a dorazili i sem na Zemi, kde patří mezi předky Vikingů.

A já jsem nakonec ukončila svoji cestu v tomto vesmíru 4D a vrátila jsem se zpátky mezi Anděly.

ZÁVĚREM:

Takže pánové pamatujte na má slova: Pouze naivní hlupák dokáže s nadšením vzít do ruky zbraň a jít do války.

Někdy je válka nevyhnutelná, ale jsou to velmi vzácné případy.

Válka roztrhá vaší duši na kusy. Každý tvor, kterého kdy zabijete udělá díru ve vašem srdci, až ta díra bude tak veliká, že přestanete cítit a vnímat. Jediná důležitá věc ve vašem životě bude Smrt. Budete žít v neustálém strachu a všechno kromě barvy krve pro vás zešedne a zmatní. Nakonec si budete přát svou vlastní smrt, budete se modlit o to aby vás někdo zabil a zbavil vás války.

Ale smrt vám nepomůže.

Vaše roztrhané srdce vás zavede do stovek inkarnací, kde vás bude neustále pronásledovat válka a smrt. Nezávisle na tom, kde se převtělíte, nezávisle na tom, jaké budeme mít postavení a jaká bude výška vašeho majetku. Budete vyschlí, nebudete schopní cítit lásku, najít pokoj ani mír ani klid. Nebudete chápat, že to vůbec existuje. Byť budete žít ve společnosti, která je sama o sobě světlá, vy budete obklopeni neviditelnou zdí, která vás oddělí od ostatních. Nebudete se schopní s nimi radovat, nebo jim věřit, nebo se zbavit svých strachů, svého stihomamu. Budete toužit po něčem, co mají ostatní a nebudete schopni se toho světla dotknout. Pro vás osobně v životě zbyde pouze temnota a smrt.

A budete mít veliké štěstí, pakliže se někde najde žena, která vás naučí znovu milovat a důvěřovat sobě, lidem okolo, Bohu a vesmíru.

Kdyby andělské bytosti měli v plánu dát vám do rukou zbraně, nebo vám povolit vzpomenout si na vývoj zbraní v Atlantídě nebo v jakékoli předešlé civilizaci, bylo by pro ně mnohem snadnější tuto planetu vymazat. Nebo vás jednoduše nechat, abyste zničili sami sebe.

Pro mě osobně by to bylo snadné, technologii na to mám.

Místo toho jsem se zde převtělila, stejně jako mnoho dalších andělů a dala jsem vám plány na technologii léčitelskou, která zvyšuje vaše vibrace. Proč asi?

Úmyslem Prastarých vysokých bytostí, které nás všechny vedou je energeticky a duchovně rozvinout lidstvo na vyšší vibrační stupeň. A pokud to stále ještě nechápete, tak nemáte co pohledávat v 5D.

Takže přemýšlejte, hluboce se zamyslete nad svými názory, myšlenkami a svojí budoucností. Protože vaše ženy to bez vás nedají.

Ale myslíte si, že pravou úlohou muže je vzít zbraň do ruky a jít na smrt?

Přemýšlejte, teď je na to ta vhodná doba.

To je ode mě dneska vše. Protože se jedná o moji osobní zpověď, poprosím vás, abyste toto nekopírovali ani nevyvěšovali na FB, Instagram a jiné weby a sociální sítě. Ti lidé mě neznají a nedojdou jim souvislosti.

Přeji pěkné Velikonoce a hezky zbytek večera.

Silva

 

Komentáře

Přehled komentářů

Dandy -

14. 4. 2022 8:15

Ahojky . Žasnem normálne je to neuveriteľné priznanie minulých životov . Ja to mám tiež nejak tak podobne buď som bol vojak nejaký bojovník alebo šaman a mág . Keď som mal 5 rokov spomenul som si na svoj prvý minulý život . Neskutočná vojna na Lyre konflikt dvoch frakcií . Prirovnal by som to k filmu Terminátor kde boli stroje tak sofistikované určené len na ničenie . Bolo to veľmi dávno niekoľko miliónov rokov . No od vtedy kde je nejaký konflikt moja duša sa tam zamotá .

Petr - Re: co s tím?

14. 4. 2022 9:01

A co tedy s tím? Taky už mě nebaví se milióny let dokola motat v nějakých mlátičkách. Sice už nejsem aktivní bojovník, ale pořád se mě ty konflikty týkají. A řekl bych, o to bolestněji.
Asi jako když zdrvotníci ve válce mají větší trauma než bojovníci, byť zranění. A často trpí pocitem bezmoci, na rozdíl od těch bojovníků.

Dandy - Re: Re: co s tím?

16. 4. 2022 11:58

Kľud pán Peter . Veď nič sa vážne nedeje nikto nám zatiaľ do ruky nedáva automatickú pušku žeby sme šli bojovať . Aj štatistiky ukazujú že len 30 percent by išlo dobrovoľne do vojny . Veľa ľudí sa nad tým pohoršuje čo sa deje . Ale veď to je len hra vedomia a keď nebude žiadna dráma bude nuda . Tak napríklad bolo v starej lemurii. Spoločnosť bola tak harmonická nič sa poriadne nedialo a duše už sa nechceli ďalej inkarnovat . Je to len hra vedomia . Zdroj sa s toho učí čo my prežívame . Treba to brať s nadhľadom to svetové dianie . Už nech to dopadne akokoľvek .

Honza - Díky

16. 4. 2022 10:21

Hezký příběh. Díky.
V poslední době silně cítím že agresivita generuje další agresivitu a že to je cesta kterou už jsem zkoušel a ke štěstí nevede ...

TÝR - Tahle trapná klávesnice neumí runy

14. 4. 2022 20:45

Ahoj děvče, hezká zpověď. Jsem zde, nyní se probouzejí bratři, země bude očištěna. Výš že kam přijdu tam to lítá :) Zbraně už jsem ukul a řádně zaklel.

IZ - Re: Tahle trapná klávesnice neumí runy

14. 4. 2022 22:23

Jé my jsme se asi znali z dřívějška... a asi víc než jenom jeden život... Mám tu pro vás vzkaz.
Ukovat runy nestačí, je potřeba je vložit na kameny (myšleno menhyry)
Světelné koule tě doprovázejí.
Světelný kováři, nezapomeň na Elendriel!
Brána Elfů se otevírá.
(vidím světelné portály, pro každou runu jeden, vychází z nich křišťálově bílé světlo).
Konec vzkazu.

TÝR - Re: Re: Tahle trapná klávesnice neumí runy

14. 4. 2022 23:45

Dnes jsem byl na Žákově hoře a Dělal co umím, slunce mě při obřadu málem zapálilo :) koukni na to sestřičko Září to tam teď hezky.

IZ - Re: Re: Re: Tahle trapná klávesnice neumí runy

15. 4. 2022 0:11

Cítím a aktivuju... Je nutné ještě ukovat runu Elendriel! Ta otevře zbylé portály. ;-)

IZ. - Re: Re: Re: Tahle trapná klávesnice neumí runy

15. 4. 2022 0:11

Díky moc, skvělá práce!

Tomáš x - Re: Re: Re: Re: Tahle trapná klávesnice neumí runy

15. 4. 2022 21:40

Tak jsem nakonec obnovil a zesílil připojení silového místa Holadná do ochranné sítě nad čr . Ve dvaceti lidech jsme to zvádli pomohli strážní duchové Druidi.. Pak jsme to v hospodě rozebrali a velice mě potěšilo že mladí mezi námi zažili kontakt s drujdy a pocítili sílu energie silového místa no jsou to vyšší duše a mnodo šaman mezi námi , společně to dáme.. Další místo je na řadě... :-)

Vlasta - Re: Re: Tahle trapná klávesnice neumí runy

15. 4. 2022 18:04

Je zajímavé, že vzkaz pro Týra se mnou zamával mnohem více, než celý článek o válce :)
To je pro mě dobré, i na současnost nahlížím s podivným klidem.
I když mě překvapilo, že i ve vyšších D se ještě válčí...ale asi je to přirozené, když to vidíme stále tady a už se blížíme...
Spíše mi bylo z toho smutno, a ještě více ze složitého vracení lásky do života, v textu. Důležité ale je, že se vrátila :)

Už nějakou dobu cítím v celém těle, že se blíží změna. Myslela jsem, že se jen bude něco měnit v mém životě, ale ten pocit výrazně zesílil, když jsem šla psát tento text. Tak kdo ví, co za rohem čeká. Jediné co vím, že to bude dobré :)

Děkuji <3

Jankechova Jozefina - Smutno

15. 4. 2022 20:22

Oh Sylvia, kolko bolesti, smutku , smutnych veci ste musela zazit. Az sa mi zda, ze na jednu dušu , telo, srdce je toho privela. Je mi z toho smutno, kolko zla je este aj na nasej planete. Zla medzi ludmi a zelam si, dufam, ze nam dobre bytosti lasky a svetla pomozu. Zelam vsetkym slnko v dusi, lasku v srdci a optimistu.

Maľované vajíčko, pekný úsmev na líčko,
k tomu zdravia dosť, peknú Veľkú noc.

Dáša M. - moje otázka zní proč

15. 4. 2022 13:55

Silvi díky za zpověď, ve zpovědi jdou vidět kruhy jak se životy prolínají, ale přesto si držíte bojovnost a právě hned při čtení mi vyskočila otázka Proč se stále bojuje? Proč se stále vedou války - ne tedy jen na Zemi, ale i ve vesmíru.
Už jako malá holka jsem nechápala proč se vyrábějí zbraně a proč je vůbec zbrojní průmysl. A ani teď v pokročilejším věku nechápu zbraně jakékoliv.
Pokud už někdo někomu chce něco říct ať si to vyřídí mezi sebou ti dva v nějakém kruhu, buď slovně, nebo pokud už musí tak ručně gestikulací. Ale proč stále dokonalejší zbraně? a asi to ani nechci chápat boj o MOC a opět proč?

Není jednodušší žít spojen se sebou a s přírodou s okolím - vnímat krásu kolem. to říkávám třeba i v práci jak začnou kolegové nadávat na něco... no někdy i mě se chce zanadávat, ale pak kouknu ven a je mi dobře a když vidím letadlo, které dělá čáru tak přes něho hodím jinou energii, aby zde spadly úplně jiné věci.

Sluníčkář nejsem, protože vidím a hlavně vnímám energie lidí a okolí, kde se zrovna nacházím, přesto stále pracuji na čištění prostoru - asi jinak než vy. (Bobkový list používám taky :), ale nejenom ten )

Za sebe to beru tak, že jsem z určitého důvodu právě teď na Zemi a že prostě tady nejsem náhodou, a proto si to zde chci užít s nádhernou přírodou - protože je nádherná, a i s ostatními ať už lidmi, zvířátky, bytostmi.

a ještě tedy jedna otázka - jsou ve vesmíru rasy, které opravdu žijí bez válek, které se jich ani neúčastní ? No já věřím, že jsou - ale nějak jsem se tím nezabývala, protože jak jsem psala teď jsem tady na Zemi.

děkuji a přeji příjemné velikonoce
Dáša


Kristy - Poděkování

15. 4. 2022 9:10

Silvy, sice v článku bylo psáno, že je to hlavně pro pány, co chtějí brát do ruky zbraně, ale přečetla jsem jedním dechem a se slzama v očích 2x. I mne toto pomohlo pootevřít dveře k určité souvislosti v mém nitru, ač ne zcela napřímo s válečným laděním spojené. Moc Vám díky za to, co jste napsala a za Vaši důvěru, se kterou jste nám zde tyto řádky svěřila!

Kytulliness - Re: ????

15. 4. 2022 8:59

Přesně toto mi též vyvstalo na mysl.Souzním s Vaším komentářem Marci

Marci 777 - ????

15. 4. 2022 8:53

Silvo nic ve zlém vše jen v lásce♥️ a ve světle, ale je zvláštní, že vyplouvají vaše nejniternější pocity na povrch pro každou duši tu zde veřejně a přesto vaše videa jsou pod heslem jen pro ,,připravené".Vždyť toto co je tu psáno je velice pro,, připravené". Zdá se že světlo velice silně začíná vynášet vše temné (neplést si s zlém) na povrch.♥️

Miloslav - zajímavé

15. 4. 2022 8:35

Děkuji Silvě.Pro mne velice zajímavé a poučné.
Pokud regrese nelže,dostal jse se sem před cca 17 tisíci lety,možná ještě dříve.Naše loď byla zničena reptiliány.Bylo nás 260 mil.Momentálně nás tu zůstalo cca 400 na této planetě.Po této inkarnaci bych se měl vrátit zase domů.Už se těšim.Přeji všem hezký den a sílu v této ošklivé době.

Petr - i zde na zemi

13. 4. 2022 22:25

Velmi zajímavá a upřímná "zpověď". A s lecčím tu lze souhlasit, aspoň v principu.
Jen bych nepřeceňoval tolik mimozemské zkušenosti. Taky jich mám dost, i válečných. Ale pořád mi připadá, že na téhle planetě je to o dost drsnější a syrovější.

My zde na Zemi jsme uplynulé tisíce/desetitisíce let zažili všechny válečné hrůzy, byť s kameny a klacky" , mečí a šípy a primitivními střelnými zbraněmi.
A musím říct, o to syrovější a drsnější tyto zážitky byly. Lasery a roboti, to je pořád ještě legrace, oproti tomu když protivníka musíte zamordovat vlastnoručně nějakou pazourkovou kudličkou a v boji se doslova brodíte v krvi a vnitřnostech. To je úplně jiný level než "hvězdné války" kdy kosíte jako Luke Skywalker protivníky ve stíhačce.

Tahle planeta umožňuje zažít všechny zážitky tak intenzivně a na dřeň, že jinde něco takového není možné. Aspoň ne v tak krátkém časovém úseku.

Všechno tu dostává jinou, mnohem komplexnější a hlubší podobu.
Třeba když vám jako malému dítěti vyvraždí rodinu před očima, vy jako jediný přežijete. Pak se protloukáte válečným světem jak se dá, jako štvanec, věčně na útěku věčne ve strachu o přežití. Když se vám podaří někde na chvíli usadit, a založit vlastní rodinu, tak zase přijde armáda a vše zničí, všechny povraždí. A vy opět jen vyváznete s holým životem. A zase jako štvanec prcháte.
Nevíte komu věřit, všude číhá zrada a podraz.
Z toho koho jste měli roky za přítele se může stát váš vrah, když se karty obrátí a pro něj je výhodnější vás podrazit a na váš úkor se obohatit.
Pak se za čas znovu někde usadíte, a místo armády přijde cholera nebo mor, a vy opět vidíte své blízké umírat.
A nakonec umřete sám, zapomenutý v cizí zemi, daleko od vlasti, daleko od všech blízkých kteří jsou po smrti.

Toto vše se tu dá stihnout za jeden jediný život. Kdo prožil 30 letou válku a dobu pobělohorskou jako exulant, ten by vám mohl vyprávět. Harry Potter není nadsázka, ale jen slabý odvar toho, co tu člověk mohl v některých životech zažít.

A pak tu máme inkvizici, staletý náboženský útlak, nemožnost vyznávat svoji víru, žít podle sebe, uskutečňovat plán svojí duše. Máme tu feudální systém, nevolnictví. A nakonec starověkké otrokářské říše.

Myslím že takovou úroveň bezmoci a beznaděje jako tady, nezažijete na žádné jiné planetě, a když, tak ne v tak krátké době a zhuštěné podobě. Čímž se pomalu dostávám k podstatě toho proč píšu tuhle reakci.
Když jste bezbranný s holýma rukama, a ve vaší vesnici jsou cizí vojáci, kteří se chystají vaší ženě a dětem udělat velmi ošklivé věci, s nichž smrt je ta nejmenší, tak byste dal úplně cokoliv aspoň za malou pistolku nebo jinou drobnou zbraň.

Petr - Re: i zde na zemi

13. 4. 2022 22:25


Tohle je duální vesmír a tahle planeta je super-duální. Tím pádem tu vždy bude "zlo" a temnota, před kterou je potřeba se někdy bránit.

Proto se u indiánských kmenů dává dítěti do ruky malý dětský luk už když se dokáže udržet na vlastních nohou. Jednak pro obživu lovem, ale taky na obranu vlastní rodiny, vesnice, kmene.
Ovšem zároveň s tím že dostane malý bojovník kmene zbraň, se mu dostane roky výcviku a výchovy, že se zbraň používá jen když je to opravdu nutné. Muž ve vyspělé kultuře umí perfektně ovládat zbraň a techniky boje, ale ne aby zabíjel, ale aby chránil sebe a svoji rodinu, pokud to bude nezbytně nutné.
Jednou z nejhorších věcí, kterou mimo tuto planetu asi nenajdete, jsou tzv."dětští vojáci" například v africe.
Těm se nedostalo adekvátní morální výchovy a vedení od dětství v kmeni. Nedostali jako malí zbraň do ruky, a nevedl je táta v jejím používání i v umění ji nepoužít.
Tito když dostanou před pubertou do ruky zbraň a polovojenský výcvik, tak se z nich stanou ti nejkrutější vrazi a zabijácí. Nemilosrdní, zabíjející jen tak bez důvodu, nebo pro zábavu. Žádné zábrany, žádné morální hodnoty.

A naše společnost je na tom podobně. Učila děti zabíjet v počítačových hrách, ale tyto děti v ruce nedrželi ani pořádný nůž, natož luk. A pak jsme šokováni, když ve slavném experimentu takový člověk bez rozmyslu mačká na rozkaz autority tlačítko kterým "pouští proud" do oběti přivázané k židli.
Tohle by se ve funkční tradiční společnosti, kde je člověk učený ke zodpovědnému zacházení se zbraněmi, umět život vzít, ale i nevzít, stát nemohlo.


Někdy je dokonce nutné vzít zbraň a jít do cizí země a zadusit zlo v zárodku, než naroste do takové míry, že vás převálcuje a v podstatě zahubí celou civilizaci nebo celou planetu.
Pravda, není to řešení elegantní a dlouhodobé, ale někdy nevyhnutelné. Protože jako mrtvola pak nemůžete vést diplomatické hovory o příměří a míru. To napřed musíte zůstat naživu.

Tak vám z celého srdce přeju, Silvie, abyste se neocitla v situaci, kdy jste zcela bezbranná a před vámi stojí ozbrojená skupina (ne)lidí bez zábran, kteří se chystají udělat vám a vašemu dítěti ty nejhorší věci, a vy nemáte ani tu nejjednodušší zbraň kterou byste ubránila sebe a svoje dítě.
Řada z nás toto na téhle planetě již mnohokrát zažila. A vzhledem k tomu co se tu teď děje a jaký druh "lidí" se sem hromadně stěhuje, toto zřejmě bude možné zažít znovu. Protože tito "lidé" toto dělali bez zábran a bez obav z trestu posledních několik let ve své původní zemi.

To je můj subjektivní pohled na problematiku zbraní a obrany, na základě posledních pár tisíc let na této planetě.

Petr - Re: Re: i zde na zemi

13. 4. 2022 22:43

"Někdy je válka nevyhnutelná, ale jsou to velmi vzácné případy."

Tak tady bohužel musím konstatovat, že na téhle planetě je to spíš běžná rutina, že je válka nevyhnutelná, a nikoliv vzácné případy.
Minimálně posledních cca 5 000 let, kdy tu vládnou ti šmejdi co přežili zkázu Atlantídy (respektive ji vyvolali) je nevyhnutelná vyhlazovací válka mezi kmeny, národy, etniky, cicilizacemi, jejich standardním prostředkem k ovládání a formování lidstva podle jejich potřeb.

Třeba dějiny slovanů jsou 1 500 let trvající dějiny slovanské genocidy, kdy se šmejdi snaží poštvat jiné národy proti slovanům, a nebo naopak poštvat slovany proti sobě navzájem. To první nefunguje, jak se přesvědčili Napoleon, Hitler a další.
To druhé už bohužel trochu funguje.
Jak to vidíme v současné době.
Prostě vezmou jednu skupinu slovanů, a těm desítky nebo stovky let vymývají mozky, a učí nenávisti k ostatním slovanům nebo konkrétnímu slovanskému národu. V podstatě z nich udělají ne-lidské bytosti schopné úplně všeho.

Podobně vznikli "germáni". Těm tak dlouho vtloukali do hlavy že nejsou slovani, a nutili jim tu podivnou neslovanskou hatmatilku, až tomu nakonec za ty staletí uvěřili. Přitom jde o etnické a kulturní slovany na původním slovanském území, které sahalo až po Rujánu.
Ale obdobných případů tu máme víc, každý si je dokáže doplnit sám. Dnes je to zjevnější než kdy předtím a věci skryté vyplouvají na povrch a nelze je již utajit ani před nimi zavírat oči nebo někam utéct.