Indigový zpravodaj

Aleno,děkuji za tvou reakci,ale nevím,zda se nám podaří Petrovi nalít do žil optimismus. Může to být již prostě "nastavením" daného člověka. Ale já myslím,z toho co o sobě sám napsal, patologický program z dětství. Ona totiž ta "výchova",kterou tam popisuje o otci a dítěti,jsou jenom "programy" předávané spousty generací. Když si jen člověk vzpomene na různé hlášky " Bez práce nejsou koláče, Škoda každé rány,která padne vedle,můj otec rád používal Tady bude výchova podle Makarenka,holoto sedlácká apod". Tak čemu se divíme,jak jsme na tom se sebeláskou ? Vždyť ta "elita",která vládla donedávna planetě to přece nepotřebovala. Vždyť proč by jinak vymysleli,to,co zažíváme ještě nyní ? Kdyby jsme měli v sobě nastavenou zdravou sebelásku. To by ve frontě na tečku nikdo nestál. Jinak k tomu koncentráku,já tam zemřela jako židovka. Celý život děkuji Bohu,že žiji v míru. Filmy odtamtud nemohu ani vidět. A můj starší syn byl vysoký hitlerovec- kápo. Proto dnes ta pomoc lidem,kteří jsou na okraji společnosti. Je zajímavé,že i dnes má arijský vzhled. Ale v tomto životě je velmi dobrosrdečný, jen to ego zpracovává a má taky velmi náročné lekce. Zkrátka dle mého poznání se duše chce vyvíjet. Jako Bůh se poznává skrze nás,tak i naše duše prochází všemi fázemi vývoje. Jenou tak,podruhé druhá strana. Alespoň si to myslím. A nebo třeba jen,než poznáme a pochopíme "lekci". Proto třeba i právě tento syn od 16 let drogy. Terapeutka mi řekla,že čtyři životy zpátky byli drogy a jedy. Hitlerovci ti "nahoře" byli všichni na pervitinu. Hlavně hitler ,aby "neprohrál" válku,kdyby "nedával" pozor. Proto nemáme soudit,nikdy nevíme,co si ta duše jde odžít,pochopit,odpustit a uzdravit za emoce. To je jediný důvod.proč jsme zde. Emoce. Proto miluji film Město andělů. Když anděl chce popsat,jak chutná hruška. On to perfektně ví,jen necítí...Jsem ráda,že jste se zapojila do diskuze a ukázala nám i váš úhel pohledu i svá poznání.

Romčo, já to nemám tak, že se mi něco má/musí podařit. Když léčím, záleží vždy na pacientovi, na jeho nastavení, zda se uzdraví či ne. Kdyby byl Petr tak na dně, jak to z jeho slov vypadá, patrně by byl dost nemocný. Tak to ale podle mně není. Potřebuje si vyjasnit svoje postoje a dělá to jako chlap. Má smysl mu nabídnout jiný pohled, protože ženská není a tak se na naší palubu jen tak nedostane. Nemá smysl v něm vyvolat pocit, že ho do něčeho tlačíme, to by se jako chlap zasekl a patrně by mu dalo hodně práce se toho záseku zbavit. S láskou nabídnout jiné řešení - a nechat, ať si to přebere sám. Mám pocit, že kdyby nechtěl, nebude se s námi tak dlouho bavit. Slyšel to - vlastně četl to - to stačí. Až k tomu bude správný čas, tak to docvakne a on bude moci jít dál. I v tom je Boží načasování. Náhoda neexistuje.

Petře,ještě bych ráda reagovala na tvůj život učence,co život zasvětil učením druhých. Připomnělo mi to totiž můj život, kdy jsem byla otec dvou synů,byli to děti z mého současného života ,bylo to 7 století n.l. a tenkrát mi zemřela žena asi na nádor v hlavě. Já ji velmi jako muž miloval a nedokázal jsem bez ní žít. Byl jsem naprosto bezradný. V té době jsem pro....el Boha,že mi ji vzal. Zkrátka jsem se příčil jeho rozhodnutí. A vidíš, v tomto životě jsem i na úkor mého zdraví zachraňovala životy obou mých dětí. Myslím, že jsi mohl projít něčím podobným a nyní musíš znovu najít víru,aby tvá duše došla klidu. Jinak je nádherná kniha,ale je i natočený film o víře a o muži,který přišel o dítě a nechápal ,jak může Bůh toto dopustit. Jmenuje se Chatrč. Zkus se na něj podívat. Třeba se zase trochu posuneš do jiného úhlu pohledu. Ale zažila jsem pár lidí,kteří nevěřili ve vůbec nic a měli opravdu hrozné životy. Sám víš,že tento život je jen výseč a hlavně jsme žili miliardy životů,třeba si neseš karmu nejen z tohoto vesmíru,jako jsem to měla já. Přestala bych plakat nad rozlitým mlékem a snažila bych se si nastavit,že už nyní to bude jinak. Už jen to,že jsi zde mezi námi ,že tě zajímají tyto věci, nevím,odkud si pamatuješ své životy,zda z regrese, svědčí o duchovním posunu,ne ?

Teď tě asi pobavím, Romčo.
Právě jsem se dokoukal na ten film CHATRČ (SHACK - 2017), naprosto geniální film , doporučuju úplně každému.
Stáhl jsem si ho před 2 lety na radu jednoho moudrého člověka. A doteď mi trčel na harddisku neshlédnutý. A teď čtu že mi ho doporučuješ :-)))
Řeší se v něm přesně to co tady řešíme my.
A předpokládám že tohle bude i téma roku 2022. Dořešit si rodinné a jiné vztahy. A hlavně téma ODPUŠTĚNÍ.
To je oříšek i pro mě. Nějak jsem si s tím dosud nedokázal poradit.
A i to je důvod, proč mám pocit že ve svojí rodině něco musím ještě vyřešit, dořešit, dokončit. S mými rodiči se to nejspíš táhne už mnoho životů.
Další kapitolou je pak ODPUSTIT SOBĚ. Sice nevím co přesně, ale cítím, že je to potřeba udělat.

Psala jsi i o životech v jiných vesmírech. Já cítím že jsem si sebou na tuhle planetu už přitáhl nějakou karmu z jiných částí vesmíru. Ten pocit zmaru a určité beznadějnosti, neukotvenosti (jako věčný tulák co nikde nemá domov) a nesmyslnosti žití v tomto vesmíru.
Někdy mám pocit že jsem na téhle planetě abych si to dořešil. Proto tu všichni zažíváme to co zažíváme.

Peťo,neměla jsem dosud čas ti napsat,že je zajímavá synchronizace,jak vše do sebe zapadá a nic se neděje náhodou,což všichni víme a jak to hezky Alena potvrdila v komentáři. Mě ten film Chatrč tenkrát úplně "nakopl". Ta role Boha a jak mu vše krásně vysvětluje, mě jen utvrdil v tom,že Bůh ví,co dělá a my máme velmi zúžený a "nízký" obzor,abychom to v celku pochopili. On prostě miluje všechny své děti. Ať zlobí,nebo dělají radost. Hlavně ta část a souzení. I to byl můj blok. To peklo není po smrti,ale zde na Zemi a my si to vše "způsobujeme" svým nastavením a neschopností přijmout věci,které nemůžeme ovlivnit. Myslím,problém mnoha lidí i to byl můj, je vděčnost. Vděčnost za to co máme. Lidstvo se stále dosud soustředilo na to,co nemáme. Já jsem jednou od mé kamarádky dostala kámen a měla jsem každé ráno po probuzení poděkovat za to ,co mám. Zjistila jsem,že nejdříve děkuji za "velké" věci,jako je život,střecha nad hlavou,jídlo atd a časem ,když jsem měla pocit,že jsem vyčerpala repertoár ,jsem začala děkovat za maličkosti- že mi funguje spotřebič doma,neujel mi autobus atd...až jsem došla k abstraktním věcem a přitom tak důležitým. Třeba ,že se ráno mohu nadechnout, že mi kvete květina apod. A najednou jsem se ohlédla a zjistila,že se můj život obrací a věci více a více vycházejí. Vděkem člověk dojde k větší pokoře před veškerenstvem a životem,jako takovým. Toť mé poznání.Ale já myslím,že je to vše hlavně otázka víry. Ne náboženství,ale víry. Kdysi mi paní kinezioložka řekla.Víte,až o vše přijdete,až zjstíte,že vám zbylo jen sepnutí rukou v modlitbě,pak jste teprve připravena pochopit opravdový význam víry a co obnáší. Zkrátka,některé věci si člověk prostě musí odžít a prožít,aby opravdu pochopil. Vím,že mě Bůh vyslyšel,když jsem mu kdysi v tom životě v 7stol. poslala vzkaz "pro..í", tak mi nabídl projít kruhem životů,kde jsem měla pocítit, jaké je to žít bez víry a napojení na Boha. A v tomto životě jsem se k němu jako" poučené " a pokorné dítě opět navrátila. A byla znovu přijata do jeho náruče. A proto bych již bez jeho přítomnosti ve svém životě nechtěla být. Připomnělo mi to nádherný film Legenda o vášni a putování Brada Pitta za klidem do své duše.

To je otázka. Ono to od 7. století celkově šlo do kopru, prakticky až dodnes. Včetně toho že nám vzali naši slovanskou víru, a později i naší tvrdě vydobytou protestantskou víru.
V určitém smyslu prožíváme dnes ozvěny doby pobělohorské. To nám jako národu podrazilo nohy, ty staletí v habsburském "žaláři národů".

Nechci to bagatelizovat, ale tímhle si prošel leckdo. Já to mám třeba v rodinné karmě. Zvlášť ženská linie. Nemožnost mít vlastní víru, nemožnost tvořit co chci, prostě nebýt sám sebou.
Tohle se po tisíciletích co to tu ovládl Amonův kult, čistí ve velkém.

Takže možná to není vina jednotlivce, že proklel boha, ale spíš důsledek tisíciletí temnoty.

Co se týče toho "zrcadlení" , tak tam je jedno úskalí. Mě bylo vtloukáno do hlavy, že lidé okolo jsou mým zrcadlem. Po mnoha letech jsem zjistil, že jsou zrcadlem značně křivým, a že spíš já zrcadlím jejich mindráky, než naopak.
Já totiž nejsem až tak úplně obyčejná bytost :)

My to máme i v rodině. Velké problémy se závistí druhých lidí. Ono je to totiž tak, že vědomější a pokročilejší bytost to zrcadlí těm nevědomějším a méně pokročilým. A čím světelnější bytost, tím víc nasvěcuje temnotu a stín těch lidí okolo.
A tam je to úskalí, protože pak se můžu ocitnout v situaci "jednooký mezi slepými králem". A tak zase přehlédnout svůj vlastní stín.

Ono je to celkově takové složitější.

Alčo, dám příklad. Když jsem se učila sebereflexi ,bylo mi řečeno ,že pokud mě irituje třeba sobeckost u druhého člověka ,že to není tím ,že já bych byla sobecká . Ale jsem vlastně sobecká sama k sobě, že ten člověk mi ukazuje ,že já se o tebe nestarám, že já nedbám o své potřeby. Ta učitelka mi to tak dokázala nádherně vysvětlit, že to pro mě bylo naprosto pochopitelné a opravdu to se mnou rezonovalo, protože třeba toto zrovna bylo přesně to ,co mě v mé rodině vadilo, ta sobeckost. A já si to zase třeba vysvětlovala tím ,že jsem kdysi v jiném životě byla sobecká . A že teď třeba musím pocítit jaké to je ,když to dělá někdo mě. Já si zkrátka myslím ,že je důležité ,když ten člověk začne naslouchat své duši, jak se v tu chvíli v té emoci cítí a pokud ho opravdu irituje ,tak to znamená ,že tam něco není v pořádku a proto jsem se učila ten technikám. Protože když člověk opravdu zavře oči ,uklidni se a zeptá se té své duše ,co je na tom nejhorší, na té emoci a kdy to zažil poprvé ,tak ta duše ho navede to podvědomí a pak o do té situace.Pak jenom důležité tu emoci procítit, jakkoliv a nechat odeznít. Takto jsem si já zpracovávala svoje bloky...

Pro Romču 13. 1. 2022 22:43
Já už jsem v první třídě vždy jen kroutil hlavou, když se mě nějaký "spolužák" snažil přesvědčit o nějakém nesmyslu, když měl radost, že mi nakecal něco o čem věděl, že to není pravda.
Prostě jsem už tehdy věděl, že podvádět, obelhávat druhého, je jako srát si do vlastního hnízda. Protože žijeme v jednom společném hnízdě.
Já prostě byl budhista už od mateřské školky :-)))

A přiznávám se, že tohle je věc která se mi dost obtížně zpracovává, ta frustrace z naprosto bezbřehé tuposti, blbosti a bezohlednosti bližního. To člověk fakt musí být napůl Kristus, aby to vstřebal :-P

Kromě toho jsem narážel na dost zarážející skutečnost. Pořád se nám tvrdí, že čím víc rozdáváme, tím víc se nám vrací zpět. Ale mě to nikdy nefungovalo, a podle toho co píšeš, tobě asi taky ne.
On totiž Ježíš sice přesně tohle hlásal, ale zároveň taky měl ten výrok o perlách a sviních.

A pak se divíme, že řada lidí má lepší vztah k vlastnímu pejskovi, než k tzv. "vlastní rodině". Myslím že tohle je důvod, proč jsme prakticky "národ psíčkařů".
Znám člověka, který měl (zřejmě z minulých životů, plus jeho současní rodiče) tak děsivou zkušenost s lidmi, že si 15 let budoval napřed vztah ke svým dvěma pejskům, než se opatrně odvážil nějakého vztahu lidského.

Chápu,je to tvůj úhel pohledu. Ale já stále vycházím z toho ,že jsme všichni jeden, tudíž když mluvíš o rodinné karmě a od temnu a o nás všech, tak vlastně mluvíš o částech sám sebe. Dle mého jsou všichni kolem nás našim zrcadlem ,protože člověk v sobě ty bloky špatně nachází ,proto ti je zrcadlí lidi kolem. Svým způsobem máš pravdu, ale ty nemůžeš řešit celý svět. Já si myslím ,že úkol je řešit svůj vnitřní svět, to je důležitá cesta, ne vně. A pokud jsme tímto ovlivněni byli, což je klidně možné ,tak to nevyřešíme tím ,že to zkonstatujeme ,ale že s tím něco uděláme.

Zrcadlení je víc druhů. Je to opravdu dost složité. Z té nejjednodušší praxe: Ve třídě někdo něco řekne a ti, kdo nemluví zrovna slušně, slyší nějaké slovo ze svého rejstříku, ti, kteří jsou zaměření jinak, tomu také rozumí po svém. Pro jedno dítě je slovo máma prostě Boží, ale pro dítě, které ve vztahu s matkou trpí, to zní jako nadávka. Posledním ze zrcadel je pokud si pamatuji, je něco, co se mi špatně odpouští a to je hodně těžké zrcadlo. V okamžiku, kdy něco takového zaregistruji, mám v podstatě dvě možnosti. Odmítnout výrok a zkritizovat někoho nebo něco, nebo snažit se pochopit sebe, nebo toho, kdo to řekl, protože to může být i svým způsobem volání o pomoc. Zrovna teď jsem na opravdu nevybíravý slovní útok reagovala slovy: Nedovedu ti vysvětlit, v čem se mýlíš, protože mám jiné zkušenosti, které tobě chybí. Základním komunikačním dovednostem se člověk učí nejvíc v rodině. Odpověď vůbec nebyla agresivní. "A co s tím můžu já dělat?" Popravdě nevím, řekla jsem na to. Celkovou situaci to ale nějakým pro mně neviditelným způsobem rozčíslo a začala se měnit.

Tak to si zase Petře dostal ty mě. Protože v podstatě mě to asi vysvětluje něco co já cítím právě v naší rodině. Ale celou dobu jsem si myslela, že to je i tím ,že pochopitelně to je vzájemné. I když jedna právě strážkyně mi řekla, že proto já nenacházím pochopení ve vlastní rodině ,protože jak jsem už psala, chtěla postoupit do vyššího levelu a vystoupit z tohoto morfického pole. A že proto já se necítím ve své rodině v souznění,protože jim zrcadlím jejich temné stránky. Ale já jsem si doteď myslela ,že je to i obráceně. Odmala jsem věděla , že už jsem zažila jednotu. Nejenom v rodině ,ale i v práci a všude mi vadilo celý život ,že si lidi neuvědomují ,že jsme tým a že čím dříve si všichni uvědomí vzájemnou spolupráci ,tak na tom budeme všichni lépe, že to co já udělám pro druhého dělám vlastně pro sebe a obráceně. Ale nakonec ve své rodině jsem došla k tomu ,že toto praktikuji já, ale pokud jsem se začala po všech těch starostech a bolestech starat už více o sebe, tak ta vzájemná pomoc , hlavně psychická ,z druhé strany už nebyla. Což mě bolelo a trápilo, obzvláště nyní, když jsem prožívala další velké trauma, kdy jsem pochovala svého pejska, který pro mě nebyl zvíře, ale spřízněná duše ,tvor který mi rozuměl a vzájemně jsme se milovali. Já to brala jako lekci k dalšímu pochopení mých bloků. A hlavně ,že každá duše jsme na jiném stupni vývoje. Zkrátka došla jsem k tomu, že opravdu životní zkušenost je nepřenosná a že každý si tou svojí cestou musí projít a prošla
pár,aby teprve pochopil. Tak jsem se rozhodla ,že se budu obklopovat již lidmi se kterými souzním, s kterými rezonují, kteří jsou úspěšní a jsou to tvůrci svých životů. To jest dívat se již dopředu a ne do minulosti.

Knihu od Bruce Lipton - Biologie Viry jsem precetla a doporucuju ;-)

Já jsem nabízela tohoto vědce i z důvodu ,jak nás ovládá naše podvědomí. Moc pěkný rozhovor s ním je zde. Přeji všem hezký den . https://www.youtube.com/watch?v=l_xscKvHrwY

Myslím,že to je to,o čem Silva mluvila ,co budeme v následujících měsících zažívat .Vidět své mrtvé blízké. Ono totiž spojení s Bohem nastane ve chvíli naprostého odevzdání,nebo naprosté zamilovanosti. Tak začne proudit jen láska,v tu chvíli ego spí. Pracuje jen srdce.My otiž mozek používáme jen na to,aby dávalo příkaz orgánům,co mají dělat. Hlavní "mozek" v těle je srdce. Já jsem hodně pochopila o přijetí temných stránek od Ivy Azar Radulayové,nevím,zda ji znáš,má na Youtubu dost super videí. Ona má teorii a to sama vyzkoušenou,ne že "plácá" něco,co by bylo komerční,že musíme být opět celiství,tak jak jsme přišli jako malí na Zem. I ta temná stránka je naše. Právě jako to zlo a dobro. Jako Bůh a Lucifer. Musí být na Zemi rovnováha. Ve vesmíru taky je,. Vždy se to musí vyvažovat. Ty se tak snažíš být jen dobrý a přijatý,to máš taky program z dětství,tím se ta temná stránka musí sama hlásit o slovo. Nikdo není jen dobrý a nikdo jen zlý. Vím,že ve chvíli,kdy přestaneš s tou svoji stinnou stránkou bojovat a přijmeš ji,že přijde i ta víra. Myslím,že je důležitá i motivace. Přemýšlej jsi nad tím ,jakou máš ty ? Myslím,že hodně dělá i to,že nemáš ještě děti. Kdyby jsi je měl,hodně by jsi chápal. Mateřská láska je totiž nejsilnější cit ,pro co nás hodně civilizací obdivuje.

Mě Romčo připadá asi nejděsivější, že nemůžeme doopravdy umřít, definitivně. Prostě se potácíme miliardy let ve všech možných druzích pekla a není možnost jak to ukončit.
Ještě jsem nepotkal člověka který by to viděl jako já. Všichni jsou podělaní ze "smrti", ale pro mě je moje vlastní "smrt" nevýznamná banální záležitost.
Čili je děsí smrt, mě zase neexistence smrti.

Radulayovou znám. Před lety jsem ji sledoval, občas tam byly hodně zajímavé věci. Ale připadne mi že je typický příklad nezvládnutého Anima, tím pádem nevyřešených vztahů s muži a poslední dobou se jaksi zacyklila a ztratila sama v sobě.
Není tam nadhled, zato lehce přebujelý intelekt a absence hlubší lásky. Hodně nevyrovnaná osobnost.
Tím ovšem netvrdím že není zajímavá a že některé její postřehy nestojí za pozornost.

Jinak Stín a vlastní temné stránky, to je kapitola sama pro sebe a zároveň jedna z klíčových věcí, kterými se taky zabývám dost dlouho (otázkou je nakolik úspěšně).
Leč stala se mi v tom divná věc. Když jsem takto šel do vlastní temnoty, tak mi to přišlo jako bezedná propast plná zla. Ta temnota nebrala konce. Tak si říkám že jsem se buďto napojil na temnotu celé rodové linie a nebo dokonce na kolektivní Stín celého lidstva. Což vzhledem k mým schopnostem v minulých životech, není vyloučeno. Protože kdyby toto vše bylo moje, tak bych musel být takový malý Hitlerek. Což nejsem.
Ačkoliv... pokud žijeme miliardy životů, tak možné je vše.
Jenže takovýto stín bych pak zpracovával další tisíce let, v ideálním případě.
Kromě toho obzvláště na senzitivní lidi - média, se napojují různí temní démoni pokud nemají silnou ochranu. Případně člověk může být napojený na celý temný astrál.
A v tomhle maglajzu pak rozpoznat svůj malinký Stíneček...

Zpracování a integrování stínu dle jungovské psychologie je záležitost na roky, max. 10 let. Jenže to člověk musí vědět kde končí vlastní Stín a kde už začíná ten kolektivní Stín a kde svět temných bytostí a energií.

Dnes je kolektivní stín doslova ve vzduchu a visí jak těžká olověná deka nad celým našim územím. Vzhledem k tomu co se teď děje.
Vlezu do autobusu, a hned bych někomu vlepil pár facek (to se mi dřív nestávalo).
Je to můj vlastní Stín a nebo se na mě nalepilo něco ze Stínu těch zarouškovaných lidí v plném autobusu ?

To už je čím dál těžší rozlišit.

Peklo z toho děláme my lidstvo svou lhostejností.. Třeba tím že se lidi u nás dobrovolně naoctovali kvůli svému pohodlí kdy se nechtějí nechat šikanovat , bez šikany by to bylo prý 20%.. pak by s námi nic nenadělali ,ale stále je tady přes milion lidí co jsou schopni vyjít do ulic a svrhnout vládu, ale co pak když když jsou všechny vlády jejich po celém světě , je to opravdu šílené horší než za druhé světové ,to děda vzal kvér a šel ,věděl kdo je jeho nepřítel a kdo jeho zachránce ,ale dnes jsou jen nepřátelé i Rusko zklamalo.. nikdo se nepostaví globalistům

Mě to Tomáši připadá, že pro naši osobnost(ego), to tady bude vždy peklo ze kterého chce uniknout. A že nějakou smysluplnost v tom uvidíme teprve až dokážeme sjednotit v sobě to božské s lidským (egem). Protože z božského úhlu pohledu je to zábava.
Vyjádřeno to je geniálně v budhizmu: "když Brahman vejde do Átmana" - to je ten cíl.
Kdejaký budhistický nedouk ti tohle bude drmolit jako mantru, ale já to konečně začínám chápat až teď po 20 letech. A další věc je to umět praktikovat, jak to dokáže třeba Anael a pár dalších zde. To je zase jiná liga :)

Na to co se děje ve světě se vykašli. Rusové to už nějak ošéfují, a Západ si to na základě kolektivní karmy pěkně vyžere, s tím nic nenaděláš, to si zavařili oni sami. My čechoslováci budem v pohodě. Letošní rok proběhnou velké změny.
To co se děje je pořád legrace, oproti světovým válkám, třicetileté válce, nacizmu, středověku. Prostě čajíček proti tomu co se dělo kdysi.

Co je nutně řešit, a co za tebe nevyřeší ani Putin ani Trump, jsou tvoje osobní záležitosti, tvoje vztahy, tvoje karma. To bude letos asi hodně drsné, jak se zmínila Silva. Ale aspoň je to v našich rukou.

Petře určitě máš pravdu oddělení podvědomí-duše a vědomí-ega je problém, ale nemám potřebu být svatý jen žít v míru ,a lásce ve spolupráci s jinými rasami ve vesmíru tak jak tomu bylo za časů Atlantidy. Stále doplácíme na její pád na naše vyhnání z ráje do 3d ,nikdy k tomu nemělo dojít u tak vysokých bytostí, nemáme žádnou obranu proti reptiliánům, vládnou tady prostřednictvím lidských zrádců a hybridů, mnoho tisíc let ,režírují všechny války a pády civilizací tak abychom se nemohli vyvíjet a vrátit domů do Atlantidy. Co mě opravdu štve jsou Reptiliani ,přesto že jsou nízkovibrační jsou v duchovnu i v technologiích daleko před námi, mají k dispozici kosmické lodě jak je to možné.. Včera jsem poslouchal Alatru toho rusa co ze sebe dělá svatýho k němu dvě pipky jedna reptiliani hybrid, no nedalo se to poslouchat jak tady je umělá inteligence a ta bude vědět co nakupujete a děláte a bude se o vás starat lépe než vaši rodiče ,virtuální lékař bude kontrolovat jaké potraviny kupujute a jaké nemoci díky stravě můžete mít, bylo mě z toho na zvracení a když jsem si přečetl v komentářích děkovačky pomatených žen co ho mají za svatého... Ve 3světové jsme už aspon deset let co začali sypat a trávit planetu. Obětí za 2svět bylo 65milionů tentokrát to budou miliardy a velké utrpení ,které zasáhne díky kolektivnímu vědomí a srazí vibrace i těm co se tzv. odpojí budou žít někde v lesích a hrát si na svatý.. Už déle uvažuji nad frekvenčním přístrojem ,který by dokázal probudit duši a vymanit ji z metrixu bez toho aby člověk prodělal klinickou smrt...

Ve válce tu jsme 1200 let, od doby kdy nás ovládl vatikánský temný amonův kult. Od té doby jen bojujeme o přežití. To se teď ale prudce mění, vatikánu dochází dech a i ti reptíci ani archonti už tu od loňska nejsou.
Teď si to tu kazíme my lidi sami. Elita má ještě nějaké pokročilé technologie kterými nás šikanuje (5G, HAARP) ale už jsou odřízlí od zdroje, je to jen kopající umírající kobyla.
Už se nemůžeme vymlouvat na reptíky apod. Tu covidovou mašinerii udržují lidi svou vlastní blbostí a pohodlností.
A ten těžký dusivý dekl co je nad českou kotlinou, si lidi vytváří vlastními negativními emocemi.
Takže teď je jen na nás jakou budeme mít budoucnost. Ty 2/3 lidí jsou asi ztracené, ale stojí za to bojovat o tu probouzející se 1/3 která má šanci přejít do 4D. A to bude náš úkol na další desetiletí.

Mezitím se ovšem musíme vypořádat s vlastními vnitřními démony a problémy.
A ne pořád řešit co se děje u sousedů. Protože úplnou kontrolu máš jen sám nad sebou, nad nikým jiným.